3

Dokáže se Libanon vyhnout prokletí přírodních zdrojů?

BEJRÚT – Po dvou a půl letech bez prezidenta libanonský parlament do funkce zvolil Michela Aúna. Libanon teď může obrátit pozornost k produkci ropy a plynu; stoupají očekávání tvůrců politik, hraničící až s iracionální rozjařeností, že energetický poklad nastartuje hospodářství země, sužované bídnou politickou a ekonomickou správou a efektem přelévání vlivů ze syrské občanské války.

Potenciální bohatnutí Libanonu z uhlovodíků by zemi skutečně mohlo proměnit a posloužit také jako vzor pro další blízkovýchodní producenty energií. Tvůrci politik ale musí mít na paměti čtyři významná rizika. V prvé řadě platí, že ceny ropy a plynu jsou volatilní a obecně fosilní paliva mají nejistou budoucnost. Ceny ropy a plynu se od června 2014 snížily asi o 60 % a je nepravděpodobné, že by se ve střednědobém výhledu zotavily. Jsme ve věku „nového normálu“ cen ropy, definovaném hojností alternativních zdrojů energie.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Zadruhé, rozsah využitelných energetických zásob Libanonu je nejistý. Neméně důležité, i za nejoptimističtějších scénářů, je to, že nejistá je i schopnost země zvládat dobývání, produkci a distribuci ropy a plynu.

Zatřetí, probíhající územní spory v regionu – a neexistence dojednaných námořních hranic s Kyprem, Izraelem a Sýrií – vytvářejí právní nejistotu, kdo vlastní některé ropné a plynové bloky a smí z nich těžit.

Začtvrté, libanonští lídři musí překonávat dysfunkční politiku a žalostnou veřejnou správu, které pravděpodobně budou mařit všechny snahy spravovat tamní přírodní zdroje transparentně a udržitelně.

Může se tedy Libanon vyhnout prokletí „ďáblova exkrementu,“ které postihlo řadu jeho blízkovýchodních sousedů?

Odhad potenciálních libanonských příjmů z ropy a plynu, předložený Mezinárodním měnovým fondem, optimisticky předpokládá, že produkce začne v roce 2021, plné kapacity dosáhne do roku 2036 a bude pokračovat až do roku 2056. Podle tohoto scénáře, jakmile produkce započne, příjmy z přírodního bohatství budou tvořit asi 2,8 % libanonského neropného HDP a na vrcholu produkce asi 9 % příjmů vlády, než by začaly postupně klesat.

Jenže i kdyby se bloky ropy a plynu hned v roce 2017 vydražily a pak úspěšně připravovaly k těžbě, výsledné příjmy by doputovaly nejdřív v roce 2022. Nebeská mana se na Libanon hned tak nesnese.

Nové vedení Libanonu musí přitom řešit zoufalé fiskální nesnáze vlády, včetně rozpočtového schodku roku 2016 ve výši 8,1 % HDP a vládního dluhu v celkové výši 144 % HDP, což je jeden z nejvyšších poměrů veřejného dluhu k HDP na světě. Znamená to, že Libanon musí projít důraznou fiskální korekcí raději dřív než později a že všechny budoucí příjmy z ropy a plynu bude nutné silně odúročit.

Podstatnější věcí je teď ale správa a řízení Libanonu, protože země musí vytvořit základy pro řádné hospodaření se svým fosilním bohatstvím. Hlavním ponaučením z ostatních zemí obdařených přírodními zdroji je to, že za absence dobré správy – silných institucí, vlády práva, účinné regulace – libanonský energetický poklad nejspíš povede k silnější korupci, neboť zájmové skupiny a politici se pokusí výnosy uchvátit pro sebe.

Jelikož libanonská politika se vytrvale brodí bažinou, nové vedení musí vytvořit zdravý fiskální režim a robustní rámec veřejné správy, aby zajistilo transparentnost dobývání a produkce energií, fiskální udržitelnost a mezigenerační spravedlnost. Bude-li se držet vhodného plánu, může se mu to podařit.

Pro zajištění prozíravé správy libanonských přírodních zdrojů by se vláda měla v prvé řadě formálně připojit k Iniciativě za transparentnost těžebních odvětví (EITI). Ta by vyžadovala, aby vládní orgány a společnosti zveřejňovaly informace související s dobýváním a produkcí uhlovodíků. Zahrnulo by to kontrakty a koncese, podrobnosti o dražbách a přidělování bloků a práv k dobývání a produkci, údaje o příjmech s cílem zajistit, že společnosti dodržují zásadu „zveřejni, kolik platíš,“ studie vlivů na životní prostředí (na pobřeží i na moři) a zprávy o tom, jak vláda alokuje své příjmy.

Zadruhé, Libanon by měl oficiálně přijmout Chartu přírodních zdrojů. Libanonská vláda, parlament, příslušné regulatorní orgány a aktéři občanské společnosti jako Libanonská iniciativa pro ropu a plyn by měli dvanáct zásad Charty pro rozhodování zainteresovaných stran promítnout do příslušné legislativy a předpisů.

Zatřetí, Libanon by měl zřídit nezávislý energetický regulační úřad, osamostatněním Libanonské ropné správy od Ministerstva energetiky a vodního hospodářství a rozšířením její působnosti na správu libanonských přírodních zdrojů. Oddělení a nezávislost na ministerstvu jsou nutné, aby byly správa přírodních zdrojů a rozhodování o nich chráněny před politickým vměšováním.

Konečně by Libanon měl zavést právní rámec pro určování dlouhodobých mezí fiskální politiky. Konkrétně by vládní výdaje měl určovat odhad stálého příjmu (včetně udržitelného přispění z příjmů z přírodních zdrojů), kdežto cyklické příjmy by se měly ukládat do fondu suverénního bohatství. Podobně jako u dobře známého chilského a norského precedentu by takové pravidlo stanovilo, že veškeré nečekané zisky z cen energií by se automaticky uspořily a že vládní výdaje by určovaly cyklicky očištěné příjmy z daní a určitý podíl z příjmů z energií.

Libanon hraje o hodně. Neklidná země v bouřlivém regionu by se mohla transformovat, dokáže-li řádně a účinně spravovat své výhledové bohatství z ropy a plynu. Anebo může podlehnout klatbě a ta v zemi zacementuje nehospodárnost, nepotismus, korupci a nerovnost.

Fake news or real views Learn More

Libanonská ropa a plyn patří všem tamním občanům, současným i budoucím. Pokud nové vedení opře své rozhodování o celonárodní konsenzus – a zavede rámec veřejné správy, který zajistí transparentnost, otevřenost a zodpovědnost –, klatba bude prolomena. A ostatní v regionu by takový příklad mohli považovat za hodný následování.

Z angličtiny přeložil David Daduč