0

Jak se naučit vést

CAMBRIDGE – Výzkumy veřejného mínění ukazují, že v mnoha demokraciích jsou občané nespokojeni se svými vůdci. Zejména to platí o Velké Británii, kde řada členů parlamentu využívala finanční náhrady k navyšování svých příjmů, někdy legálně a někdy nelegálně. Někteří analytici předpovídají, že pouze polovina britských poslanců se po volbách v příštím roce do svých křesel vrátí.

Ať už jsou však poklesky konkrétních britských zákonodárců jakékoliv, v celém případu jde o víc než jen o možnost, aby voliči „vypráskali darebáky“. Je zde také otázka, jak se v demokracii učit a naučit úspěšnému vedení. Úspěšná demokracie vyžaduje, aby se vedoucí role rozprostřela mezi vládu a občanskou společnost. Občané, kteří dávají najevo znepokojení ze svého vedení, se ho musí naučit nejen odsuzovat, ale také se ho sami ujímat.

Mnozí pozorovatelé tvrdí, že vedení je spíše umění než věda. Dobré vedení má situační charakter. Ve své knize Síla vést nazývám tuto schopnost „kontextovou inteligencí“. Schopnost účinně mobilizovat určitou skupinu lidí je rozhodně spíše uměním než prediktivní vědou a liší se podle situace, což ovšem neznamená, že ji nelze ku prospěchu věci studovat a učit se ji.

Hudební a výtvarný talent jsou zčásti založeny na vrozených schopnostech, ale zčásti i na tréninku a praxi. Výtvarným umělcům neprospívají pouze kurzy v ateliéru, ale i lekce uměleckého poznávání, které je seznamují s plným repertoárem a paletami předešlých mistrů.