0

Poučení z malárie

BERLÍN – Je to jeden z nejúžasnějších příběhů v análech rozvoje, přestože se o něm příliš nemluví: v boji proti malárii – nemoci, která byla kdysi endemická po celém světě a v poslední době zůstává metlou v rozvojových zemích – se podařilo dosáhnout obrovského pokroku. V posledních 15 letech bylo zachráněno více nežšest milionů životů. A co je ještě lepší, poučení z tohoto úspěchu lze – a proto by se mělo – aplikovat i na další velká rozvojová témata.

Malárii způsobuje parazit přenášený komáry. I při mírném průběhu může vyústit v horečku, zimnici, příznaky podobné chřipce a chudokrevnost – obzvláště nebezpečná je pro těhotné ženy a malé děti. Může vést k celoživotnímu intelektuálnímu postižení a její náklady v podobě ztracené produktivity lze odhadnout na miliardy dolarů ročně.

Kdysi malárie prostupovala celou Evropou, od teplé Itálie až po chladný Archangelsk, a také velkou částí Spojených států. Vývoj insekticidu DDT a levných léků pomohl bohatým zemím k tomu, aby tuto nemoc po druhé světové válce prakticky vymýtily, takže se dnes její výskyt v podstatě omezuje na země chudé.

Na přelomu století se však pokrok v boji proti malárii i tam dramaticky zrychlil. Úmrtnost se od roku 2000 propadla o 60% a v Africe, kde je výskyt malárie nejvyšší, se počet úmrtí snížil téměř na polovinu – z 764 000 v roce 2000 na 395 000 v roce 2015.

Spolu s Nadací Billa & Melindy Gatesových je klíčovým globálním hybatelem americká vláda. V roce 2005 zahájil prezident George W. Bush Prezidentskou iniciativu proti malárii (PMI). Stalo se tak krátce poté, co můj mozkový trust Centrum Kodaňského konsensu provedl vůbec první všeobecnou analýzu rozvojových politik s využitím analýzy nákladů a přínosů.

Naším cílem bylo identifikovat, jak by se za každý dolar investovaný do pomoci či rozvoje dalo dosáhnout nejvyšší návratnosti. Komise složená z osmi renomovaných ekonomů včetně nositelů Nobelovy ceny Thomase Schellinga, Vernona Smitha, Douglasse Northa a Roberta Fogela analyzovala nový výzkum a dospěla k závěru, že jednou z nejefektivnějších investic by byla právě kontrola malárie. V peněžním vyjádření a s využitím konzervativních odhadů výzkum ukázal, že každý vynaložený dolar by generoval společenský přínos v hodnotě nejméně 25 dolarů.

USA se tohoto poznatku chytily. Nová studie vypracovaná ekonomy ze Severokarolínské a Harvardovy univerzity ukazuje, že skutečný výsledek je snad ještě lepší, než se předpokládalo. Do roku 2014 USA vynaložily přibližně 3,7 miliardy dolarů a zachránily 1,7 milionu dětí, což znamená náklady ve výši pouhých 2200 dolarů na každé zachráněné dítě. Vycházíme-li ze standardního předpokladu, že jeden rok zachráněného života má hodnotu 3000 dolarů, pak tento program přinesl za každý vynaložený dolar společenské dobro v hodnotě 33 dolarů.

Studie zkoumala úmrtnost dětí do pěti let věku a porovnávala 19 zemí, které díky PMI obdržely sítě proti komárům, insekticidní spreje a léky, se 13 státy, které tuto pomoc nezískaly. Země, které pomoc z PMI přijaly, vykazovaly v dané věkové skupině o 16% méně úmrtí, což se v součtu rovná přibližně 1,7 milionu zachráněných novorozenců a batolat.

Z toho plyne ponaučení, že věnujeme-li značné prostředky chytrým rozvojovým řešením, můžeme opravdu změnit svět. I novější studie Kodaňského konsensu přitom ukazují, že malárie zůstává skvělou „investicí“ – Trumpova administrativa by to měla vzít v úvahu, až bude uvažovat o seškrtání výdajů na PMI. (A i v době, kdy slavíme nedávné úspěchy, se objevují nové výzvy typu rezistence na léky.)

Obecnější ponaučení zní, že podobně chytrými investicemi musíme reagovat i na jiné globální problémy. Zeptáte-li se lidí odkudkoliv na světě, jaké jsou jejich hlavní priority, řeknou vám, že jsou to vzdělání, zdraví a výživa. Ne všechny investice do těchto oblastí jsou však stejné – toto ponaučení by si měli vzít k srdci státní i privátní dárci všech velikostí.

V oblasti školství se jako pozoruhodně „zisková“ rozvojová investice jeví poskytnutí přístupu do předškolních zařízení malým dětem v Africe (které tento přístup v nepoměrně vysoké míře nemají). Naopak investice do učňovského výcviku často generují mnohem nižší návratnost. Pokud bychom mohli dělat všechno, pak bychom to dělat měli, ale v reálném světě, v němž máme jen omezené prostředky, bychom se ze všeho nejdříve měli zaměřovat na nejlepší investice – tak jako v případě malárie.

V oblasti zdravotnictví bychom měli více investovat do kontroly a léčby tuberkulózy. TBC je nejsmrtelnější a nejpřehlíženější nakažlivou nemocí na světě, a přitom je její léčba opravdu levná. Každý dolar investovaný do této oblasti přináší společenské dobro v hodnotě 43 dolarů. Naproti tomu zaměřovat se na všeobecnou zdravotní péči ve všech nejchudších oblastech světa zní sice lákavě, ale bylo by to tak drahé, že by každý vynaložený dolar přinesl daleko méně užitku. I v tomto případě bychom měli vyčleňovat omezené zdroje přednostně na realizaci největších zlepšení a postupně se přesouvat k dalším nejefektivnějším investicím.

Peníze vynaložené na výživu pro malé děti nabízejí fenomenální návratnost. Náš výzkum ukazuje, že obohacování základních potravin životně důležitými mikronutrienty by mělo obrovskou návratnost prakticky všude, kde se v současné době neprovádí. Naopak programy poskytující domácnostem dobytek – například v Bangladéši – se ukazují jako mnohem méně účinná investice.

Existují různé cesty, jak se dopracovat k danému rozvojovému cíli, a některé jsou efektivnější než jiné. Ve světě, kde o chvályhodné cíle není nouze, se ve snaze dosáhnout maximálního užitku musíme nejprve soustředit na nejlepší příležitosti. Malárie je úspěchem. Stanovíme-li si správné priority u řady dalších výzev, s nimiž se potýkáme, může být takových úspěchů výrazně více.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.