0

Poučení ze studené války

NEW YORK – Každá válka se vede třikrát. Nejprve jako politická diskuse o tom, zda ji rozpoutat nebo do ní vstoupit. Poté vyvstává otázka, jak ji bojovat. A nakonec přicházejí úvahy, jaká ponaučení bychom si z ní měli vzít.

Ani studená válka, třetí velký konflikt dvacátého století, není z tohoto pravidla výjimkou. Všechny tři fáze lze identifikovat a všechny rozpoutaly intenzivní debatu.

Například existovali lidé, kteří pochybovali o tom, zda je studená válka opravdu nezbytná a zda Sovětský svaz a komunismus představují hrozbu. Tito „revizionisté“ byli ve výrazné menšině, což je dobře, protože není důvod věřit, že Sověti a komunismus byli neškodnou silou. V důsledku toho se studená válka, čtyři desetiletí trvající celosvětový boj, stala realitou.

V průběhu celé studené války probíhala také debata o otázce, jak ji nejlépe vést. Jeden ze dvou hlavních myšlenkových proudů prosazoval „razantnost“ a druhý „omezování vlivu“. První přístup tvrdil, že nic menšího než svržení komunismu – dnešní hantýrkou řečeno „změna režimu“ – nebude stačit. Druhý proud zastával názor, že snaha krátkodobě „převálcovat“ komunismus je vzhledem k sovětskému jadernému arzenálu příliš riskantní a že by se Spojené státy a Západ měli spokojit s omezováním šíření sovětské moci a vlivu.