Ponaučení z Ameriky

V době, kdy se Spojené státy připravují na slavnostní inauguraci svého prvního afroamerického prezidenta, vychází znovu najevo jeden z nejlepších aspektů jejich národní identity. Dosažení tohoto bodu sice trvalo déle než 200 let, avšak zahraniční pozorovatelé, zejména ti v Evropě, nad vzestupem Baracka Obamy žasnou. Vzhledem k tomu, že u nich jsou barevní lidé nebo přistěhovalci relativně vytlačováni na okraj, je jim jasné, že žádný francouzský, německý, italský nebo britský Obama není na obzoru, a zároveň si kladou otázku, jak to Amerika dělá.

Spojené státy mají rozhodně své chyby a o rasovou a národnostní identitu musí bojovat, avšak současně mají být na co hrdé, pokud jde o asimilaci lidí zahraničního nebo menšinového původu. Obamův příklad – a také příklad jeho čerstvě ustaveného kabinetu, v němž figuruje řada uznávaných lídrů etnických či rasových „okrajových skupin“ – je užitečným ponaučením pro ostatní státy, zejména ty západoevropské.

Co tedy Amerika dělá správně?

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/tdtv68D/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.