0

Neúspěšné makroekonomické diktatury v Latinské Americe

Enrique Dussel Peters

V devadesátých letech byli obyvatelé Latinské Ameriky plácáni po zádech za to, že se konečně zbavili vojenských diktátorů, kteří byli pohromou pro dějiny celého kontinentu. Diktaturu generálů však bohužel vystřídala diktatura myšlenky: konkrétně myšlenky makroekonomické stabilizace. Nyní se i tato diktatura začíná rozpadat. Budiž je rychle pohřbena.

Ve světle naprostého kolapsu Argentiny a zpomalení hospodářského růstu v celé oblasti se zintenzivnily debaty o ekonomické politice. Lidé se ptají, co Latinská Amerika vlastně získala z restriktivní makroekonomické politiky, kterou vesměs zavedla po dluhové krizi z osmdesátých let. Jsou na tom obyvatelé lépe? Poučil se kontinent z této zkušenosti? Nastal čas, aby odešel i tento diktátor?

Počátkem osmdesátých let se velká část Latinské Ameriky potýkala s vážnými hospodářskými problémy - trojcifernou inflací, obrovskými fiskálními deficity a záporným hospodářským růstem -, které vyvstaly po několika desetiletích makroekonomické politiky zdůrazňující nahrazování dovozu. Skupina latinskoamerických ekonomů, kterým se dostalo vzdělání na amerických univerzitách, poté začala navrhovat zcela jinou rozvojovou strategii.