V devadesátých letech byli obyvatelé Latinské Ameriky plácáni po zádech za to, že se konečně zbavili vojenských diktátorů, kteří byli pohromou pro dějiny celého kontinentu. Diktaturu generálů však bohužel vystřídala diktatura myšlenky: konkrétně myšlenky makroekonomické stabilizace. Nyní se i tato diktatura začíná rozpadat. Budiž je rychle pohřbena.
Ve světle naprostého kolapsu Argentiny a zpomalení hospodářského růstu v celé oblasti se zintenzivnily debaty o ekonomické politice. Lidé se ptají, co Latinská Amerika vlastně získala z restriktivní makroekonomické politiky, kterou vesměs zavedla po dluhové krizi z osmdesátých let. Jsou na tom obyvatelé lépe? Poučil se kontinent z této zkušenosti? Nastal čas, aby odešel i tento diktátor?
Enrique Dussel Peters
V devadesátých letech byli obyvatelé Latinské Ameriky plácáni po zádech za to, že se konečně zbavili vojenských diktátorů, kteří byli pohromou pro dějiny celého kontinentu. Diktaturu generálů však bohužel vystřídala diktatura myšlenky: konkrétně myšlenky makroekonomické stabilizace. Nyní se i tato diktatura začíná rozpadat. Budiž je rychle pohřbena.
Ve světle naprostého kolapsu Argentiny a zpomalení hospodářského růstu v celé oblasti se zintenzivnily debaty o ekonomické politice. Lidé se ptají, co Latinská Amerika vlastně získala z restriktivní makroekonomické politiky, kterou vesměs zavedla po dluhové krizi z osmdesátých let. Jsou na tom obyvatelé lépe? Poučil se kontinent z této zkušenosti? Nastal čas, aby odešel i tento diktátor?