0

Klid před bouří v Latinské Americe

MÉXICO – Věčná houpačka latinskoamerické geopolitiky kmitá živěji než kdy dřív. Země skupiny zvané „Americas-1“ – ty, které jsou v konfrontaci mezi Spojenými státy a venezuelským prezidentem Hugem Chávezem (a Kubou) buď neutrální, anebo se staví otevřeně proti takzvaným „bolívarským“ vládám v Bolívii, na Kubě, v Ekvádoru, Nikaragui a Venezuele – dělají pomalé pokroky. Radikálně levicová „Americas-2“ mírně ustupuje, a přesto si stále dokáže zachovávat pozice a ubránit se všem pokusům o oslabení svého vlivu.

Relativní klid v probíhajícím ideologickém, politickém a diplomatickém střetu mezi těmito dvěma skupinami států je však pouze dočasný. Nejspíš jde o klid před blížící se bouří.

Vlna se obrátila zčásti proto, že se voliči poslední dobou ve volbách zřejmě přesouvají od levého k pravému středu anebo přinejmenším znovu potvrdili svá konzervativnější přesvědčení. V Chile s více než dvacetiletou středolevou vládou Concertación skoncoval podnikatel a středopravý demokrat Sebastián Piñera. Jeho domácí politiky, podvázané nedávným silným zemětřesením a jeho vlastním slabým mandátem, se od přístupů jeho předchůdců liší jen málo, alespoň prozatím. Hlavní změna nastala v zahraniční politice, kde Piñera zřetelně převedl Chile z jednoho tábora do druhého, tedy přinejmenším formálně.

V Kolumbii je situace podobná. Pravděpodobný vítěz druhého kola voleb, které proběhne 26. června, Juan Manuel Santos, si osvojí většinu domácích politik odcházejícího prezidenta Álvara Uribeho, ale mohl by pozměnit kurz v zahraniční politice. Bude zřejmě o něco smělejší v reakcích na výzvy ze sousední Venezuely, a to jak na hranici, tak v celém regionu.