0

Latinská Amerika a nová finanční architektura

Pokračující argentinská krize dokládá - je-li vůbec nějakých dokladů zapotřebí -, že krize rozvíjejících se trhů nekončí. Tyto krize vznikají v posledních letech ostatně tak často, že je bereme téměř jako samozřejmost. Během sto dvaceti měsíců devadesátých let vážný finanční otřes pocítilo na vlastní kůži čtyřicet rozvíjejících se trhů (což je 33 % z celkového počtu rozvojových zemí světa). Je tedy načase ptát se: jaké reálné kroky byly podniknuty k tomu, aby vznikla finanční architektura, která tento trend zastaví a toto varovné číslo sníží?

Dle mého názoru došlo k opravdovému pokroku, který je ovšem nedostatečný a asymetrický. K pozitivnímu vývoji patří rozšíření a úprava nového systému půjček MMF pro krizovou prevenci a řízení i navýšení celkových prostředků MMF. Došlo také k významným institucionálním změnám, mimo jiné ke vzniku Fóra pro finanční stabilitu (FSF).

Toto Fórum, které vzniklo z podnětu britské strany a v jehož čele stojí někdejší šéf německé Bundesbanky Hans Tietmeier, se pokouší nalézt zdroje systémových rizik a vyvinout konzistentní finanční regulaci napříč různými finančními sektory a zeměmi. FSF zřídila skupina G-7 na počátku roku 1999. Nejprve byly jeho členy jen země G-7, letos se k nim připojily ještě Austrálie, Nizozemí, Hongkong a Singapur.

Kromě zástupců členských zemí jsou členy Fóra také mezinárodní organizace, kterých se tak či onak finanční stabilita týká. V prvním roce své existence Fórum pověřilo pět pracovních skupin, aby přešetřily faktory ovlivňující mezinárodní finanční stabilitu, mimo jiné vysoce spekulativní instituce, kapitálové toky a finanční centra v daňových oázách. I přesto je však celkový postup nedostatečný. Časy si žádají takový mezinárodní finanční systém, který bude podporovat - ne podkopávat - růst a rozvoj.