0

Latinská Amerika po Bushovi

Americký prezident v Latinské Americe opět příliš nenaplnil naděje. Jistě, prezidenta George W. Bushe jeho hostitelé ve všech pěti zemích, jež navštívil, přijali dobře, s tradiční latinskoamerickou pohostinností a srdečností. Nedošlo k žádnému významnému, nečekanému incidentu, neustálé protesty byly sice hlasité, ale nijak zvlášť násilné ani hojně navštívené, nenastalo žádné znevážení ani nepříjemnost a prezident Bush dosáhl toho, o co zřejmě nejvíc usiloval: o vyslání poselství zpět do Spojených států, že se opravdu zajímá o víc než jen o Irák.

Poněkud oklikou rovněž dosáhl dalšího svého cíle: uhájil vlastní barvy, abych tak řekl, tváří v tvář sílící výzvě venezuelského prezidenta Huga Cháveze, který je díky prakticky neomezeným zásobám ropných dolarů a kubánských doktorů a pěšáků v celé Latinské Americe na koni.

Chávez si Bushe dobíral téměř na každé zastávce na jeho cestě, ale americký lídr se provokacím vyhýbal a ve skutečnosti zřejmě na Cháveze vyzrál v tom smyslu, že nepopulární prezident USA dokázal dominovat programové agendě a přesunout bitvu idejí přímo k latinskoamerickému publiku, s nímž jsou Venezuelané a Kubánci v každodenním kontaktu. Bushovi se rovněž podařilo zčásti změnit tón amerického poselství na jižní polokouli: od volného obchodu k boji proti terorismu, potírání chudoby a posilování demokracie a lidských práv. Kdyby Bush býval tuto cestu podnikl před několika lety, situace by dnes byla jiná.

Všichni by na tom ovšem také byli lépe, kdyby Bush dokázal být skutečně nápomocný v hlavních záležitostech, jež s ním jeho partneři v dialogu probírali. Tady, navzdory úsměvům pro fotografy, objetím i místní kuchyni, americký prezident prostě nebyl připraven, ochoten nebo schopen reagovat ke spokojenosti svých kolegů, od jednoho hlavního města ke druhému.