30

Velká řecká bankovní loupež

ATÉNY – Od roku 2008 už sanace bank vyústily v rozsáhlý převod soukromých ztrát na daňové poplatníky v Evropě i ve Spojených státech. Poslední sanace řeckých bank předkládá varovný příběh o tom, jak se politika – v tomto případě ta evropská – zaměřuje na maximalizaci veřejných ztrát kvůli pochybným soukromým prospěchům.

V roce 2012 si insolventní řecký stát od evropských daňových poplatníků půjčil 41 miliard eur (čili 22 % ubývajícího řeckého národního důchodu), aby rekapitalizoval insolventní řecké komerční banky. Pro ekonomiku v sevření neudržitelného dluhu a související dluhově deflační spirály se nová výpůjčka s neúprosnou fiskální přísností, jíž byla podmíněna, stala koulí na noze. Řekům bylo alespoň přislíbeno, že tato sanace jednou provždy zabezpečí jistotu řeckých bank.

Jakmile Evropský nástroj finanční stability (EFSF), sanační fond eurozóny, tuto finanční tranši v roce 2013 převedl na svou řeckou franšízu, Helénský nástroj finanční stability (HFSF), napumpoval HFSF kolem 40 miliard eur do čtyř „systémových“ bank výměnou za akcie bez hlasovacího práva.

Několik měsíců nato, na podzim roku 2013, byla uspořádána druhá rekapitalizace, s novou emisí akcií. Aby „Trojka“ oficiálních řeckých věřitelů (Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a Evropská komise) zajistila atraktivitu nových akcií pro soukromé investory, schválila možnost nabídnout je s nevšední 80% slevou z cen, jež několik měsíců předtím zaplatila HFSF, jednající jménem evropských daňových poplatníků. Zásadní je, že byla znemožněna účast HFSF, což daňovým poplatníkům přivodilo masivní rozředění jejich akciového podílu.