18

Ztracený ráj pracujících

LONDÝN – Lidé ve vyspělém světě si lámou hlavu, jak se jejich země po Velké recesi vrátí k plné zaměstnanosti, a tak bude možná užitečné podívat se na vizionářskou stať „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata“, již v roce 1930 napsal John Maynard Keynes.

Keynesova Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, publikovaná v roce 1936, vybavila vlády intelektuálními nástroji k obraně proti nezaměstnanosti zapříčiněné propady. Ve své dřívější stati však Keynes rozlišoval mezi nezaměstnaností vyvolanou přechodnými poklesy hospodářství a tím, co nazýval „technologickou nezaměstnaností“ – tedy „nezaměstnanost v důsledku objevu prostředků k úspoře využití pracovních sil, která předběhne tempo, jímž dokážeme nacházet nová využití pracovních sil“.

Keynes odhadoval, že v budoucnu o tomto typu nezaměstnanosti uslyšíme mnohem víc. Měl však za to, že její nástup nebude důvodem k zoufalství, nýbrž k naději. Naznačovala totiž, že přinejmenším vyspělý svět je na cestě k vyřešení „ekonomického problému“ – problému nedostatku, který lidstvo svázal s namáhavým životem dřiny.

Lidskou práci rychle nahrazovaly stroje, a tak vznikaly vyhlídky na obrovské zvýšení produkce při využití zlomku tehdejšího lidského úsilí. Keynes se skutečně domníval, že zhruba do současnosti (do počátku jedenadvacátého století) bude většina lidí muset pracovat jen 15 hodin týdně, aby vyprodukovali vše, co potřebují k obživě a pohodlí.