Vítězství Hamásu v palestinských volbách ohromilo svět. Jiný případ uplatnění demokratické a parlamentní moci, tentokrát v perském šejchátu Kuvajt, který disponuje deseti procenty celosvětových zásob ropy, se však může ukázat jako neméně významný. Všechny indicie totiž nasvědčují tomu, že vlna demokratizace v Kuvajtu je nezvratná, a dopad těchto změn přesahuje hranice Kuvajtu a proniká do všech dalších ropných států Perského zálivu, v nichž také vládnou emírové a šejkové.
Tito vládci rozhodně mají o čem přemýšlet. Po smrti kuvajtského panovníka, šejka Džábira Sabáha dne 15. ledna 2006 vypukly bezprecedentní celonárodní nepokoje, které vedly k rychlému odstoupení jím určeného nástupce Saada Sabáha. Rod Sabáhů, který Kuvajtu vládne již dvě století, nikdy nic podobného nezažil.
Funkci vládnoucího emíra v Kuvajtu střídavě vykonávali (na základě nepsané dohody) zástupci dvou znesvářených větví rodu Sabáhů – Džábirů a Salemů. Nástupnictví bylo striktně rodinnou záležitostí a veškeré případné spory zůstávaly za zavřenými dveřmi. Po smrti šejka Džábira Sabáha se však otázka nástupnictví nejenže stála horečně probíraným veřejným tématem, ale na jejím výsledku se klíčovou měrou podepsal také kuvajtský tisk a parlament.
Vítězství Hamásu v palestinských volbách ohromilo svět. Jiný případ uplatnění demokratické a parlamentní moci, tentokrát v perském šejchátu Kuvajt, který disponuje deseti procenty celosvětových zásob ropy, se však může ukázat jako neméně významný. Všechny indicie totiž nasvědčují tomu, že vlna demokratizace v Kuvajtu je nezvratná, a dopad těchto změn přesahuje hranice Kuvajtu a proniká do všech dalších ropných států Perského zálivu, v nichž také vládnou emírové a šejkové.
Tito vládci rozhodně mají o čem přemýšlet. Po smrti kuvajtského panovníka, šejka Džábira Sabáha dne 15. ledna 2006 vypukly bezprecedentní celonárodní nepokoje, které vedly k rychlému odstoupení jím určeného nástupce Saada Sabáha. Rod Sabáhů, který Kuvajtu vládne již dvě století, nikdy nic podobného nezažil.
Funkci vládnoucího emíra v Kuvajtu střídavě vykonávali (na základě nepsané dohody) zástupci dvou znesvářených větví rodu Sabáhů – Džábirů a Salemů. Nástupnictví bylo striktně rodinnou záležitostí a veškeré případné spory zůstávaly za zavřenými dveřmi. Po smrti šejka Džábira Sabáha se však otázka nástupnictví nejenže stála horečně probíraným veřejným tématem, ale na jejím výsledku se klíčovou měrou podepsal také kuvajtský tisk a parlament.