0

Za Kosovo nese odpovědnost Evropa

Před rokem, konkrétně 17. února 2008, vyhlásilo Kosovo nezávislost, kterou až dosud uznalo více než 50 zemí představujících téměř 60% celosvětové hospodářské síly. Mezietnickému násilí, jehož se mnozí obávali, se do značné míry podařilo předejít a nekonal se ani masový exodus Srbů, který rovněž někteří lidé předpovídali. Všeobecný návrh na budoucí uspořádání Kosova (takzvaný „Ahtisaariho plán“), který počítá s mezinárodním dohledem na kosovskou nezávislost, se postupně zavádí do praxe. V zemi působí velká civilní mise Evropské unie.

Bohužel stále nemůžeme udělat tečku za neblahým konfliktem, jenž vedl k tolika tragédiím a až příliš dlouho byl jednou z příčin nestability na Balkáně. Problém nevymizí, protože se Srbsko nadále odmítá smířit s novou realitou a dělá vše, co je v jeho silách, aby zabránilo normalizaci vztahů.

Na příkaz srbské vlády odmítají kosovští Srbové, kteří představují přibližně 5% obyvatel Kosova, spolupracovat s kosovskou vládou a misí EU. Tím sami Srbové paradoxně brání rychlému zajištění rozsáhlých práv pro menšinové komunity, které předpokládá Ahtisaariho plán a jež by jim přinesly normální a bezpečný život. Na mezinárodní úrovni se pak Srbsko – se silnou podporou Ruska – aktivně angažuje na blokování vstupu Kosova do Organizace spojených národů i dalších celosvětových či regionálních organizací.

Lze jen těžko pochopit, čeho chce Srbsko dosáhnout. Nikdo nepopírá, že být oddělen od části vlastního území je pro kterýkoliv stát bolestná záležitost, i když toto území obývá v převážné míře odlišná etnická skupina. Přesto lze v nedávné minulosti nalézt příklady, kdy se toho dosáhlo cestou konsensu.