PRIŠTINA: „Vše vyžaduje změnu, takže se nezmění nakonec nic.“ Jak se zdá, tento slavný aforismus knížete Lampedusy z jeho neméně slavného románu Leopard se nyní přesně hodí na Kosovo po Miloševičově pádu. Je možné, aby demokraticky zvolený president znamenal, že se vše změnilo pro Srbsko, ale zhola nic v srbských vtazích ke Kosovu?
Ať už je Srbsko demokratické či nikoliv, jedna věc je zcela zřejmá: v příštích pěti letech má Kosovo jen mizivou naději, že se stane prosperující demokratickou zemí. Důvod je jednoduchý: Kosovo nikdy takové nebylo. Dnes je to území spravované OSN, které prochází transformací a překonává éru padesátiletého komunismu, deset let apartheidu podobné nadvládě Srbska a období pustošivé války. Navíc, dlouhodobý status Kosova je stále nevyřešen a nestanoven: třebaže se Kosovo stalo protektorátem OSN, stále formálně podléhá suverenitě rozpadající se Jugoslávské federace Srbska a Černé hory.
Dosáhnout toho, aby se Kosovo stalo demokratickým a ekonomicky prosperujícím státem, může být skutečně daleko nad možnosti Kosovanů, minimálně pro nejbližší léta, protože Kosovo se nejprve musí stát samostatným státem, aby kořeny prosperity a demokracie měly vůbec kde zakořenit. Resoluce rady bezpečnosti OSN č. 1244, tedy nejvyšší zákonná norma v zemi, toto předem vylučuje, pokud se na tom ovšem obě strany – tedy Srbsko a Kosovo – nedohodnou za jednacím stolem. Nicméně resoluce 1244 na druhé straně nebrání Kosovu, aby žádala vytvoření faktické vlády (či správy), která bude fungovat jako skutečná národní vláda.
PRIŠTINA: „Vše vyžaduje změnu, takže se nezmění nakonec nic.“ Jak se zdá, tento slavný aforismus knížete Lampedusy z jeho neméně slavného románu Leopard se nyní přesně hodí na Kosovo po Miloševičově pádu. Je možné, aby demokraticky zvolený president znamenal, že se vše změnilo pro Srbsko, ale zhola nic v srbských vtazích ke Kosovu?
Ať už je Srbsko demokratické či nikoliv, jedna věc je zcela zřejmá: v příštích pěti letech má Kosovo jen mizivou naději, že se stane prosperující demokratickou zemí. Důvod je jednoduchý: Kosovo nikdy takové nebylo. Dnes je to území spravované OSN, které prochází transformací a překonává éru padesátiletého komunismu, deset let apartheidu podobné nadvládě Srbska a období pustošivé války. Navíc, dlouhodobý status Kosova je stále nevyřešen a nestanoven: třebaže se Kosovo stalo protektorátem OSN, stále formálně podléhá suverenitě rozpadající se Jugoslávské federace Srbska a Černé hory.
Dosáhnout toho, aby se Kosovo stalo demokratickým a ekonomicky prosperujícím státem, může být skutečně daleko nad možnosti Kosovanů, minimálně pro nejbližší léta, protože Kosovo se nejprve musí stát samostatným státem, aby kořeny prosperity a demokracie měly vůbec kde zakořenit. Resoluce rady bezpečnosti OSN č. 1244, tedy nejvyšší zákonná norma v zemi, toto předem vylučuje, pokud se na tom ovšem obě strany – tedy Srbsko a Kosovo – nedohodnou za jednacím stolem. Nicméně resoluce 1244 na druhé straně nebrání Kosovu, aby žádala vytvoření faktické vlády (či správy), která bude fungovat jako skutečná národní vláda.