Kdo se bojí utlumování?

TOKIO – Postupný odchod amerického Federálního rezervního systému od takzvaného kvantitativního uvolňování (QE) – časově neohraničených nákupů dlouhodobých aktiv – vyvolal obavy finančních trhů i politiků, přičemž v diskusích o hospodářské politice po celém světě převládají varování před odlivem kapitálu z rozvojových ekonomik a před kolapsem cen aktiv. Vzhledem k tomu, že většina velkých ekonomik pracuje v režimu plovoucího měnového kurzu, jsou však tyto obavy do značné míry neopodstatněné.

Logika v pozadí obav před „utlumováním“ QE Fedem je jednoduchá. Nekonvenční měnová politika ve Spojených státech – a také v dalších rozvinutých zemích, zejména ve Velké Británii a v Japonsku – stlačila domácí úrokové sazby a zaplavila mezinárodní finanční trhy likviditou. Investoři hledající vyšší výnosy přenesli tuto likviditu – převážně ve formě krátkodobého spekulativního kapitálu („horkých“ peněz) – na rozvíjející se trhy, čímž vystupňovali tlak na jejich měnové kurzy a přiživili riziko nafouknutí bublin aktiv. Opuštění QE Fedem by tudíž doprovázel obrat v kapitálových tocích, který by zvýšil náklady na půjčky a zbrzdil růst HDP.

Ne všechny rozvíjející se trhy jsou samozřejmě podle této logiky stejně zranitelné. Mezi nejzranitelnější státy patří Turecko, Jihoafrická republika, Brazílie, Indie a Indonésie – takzvaná „křehká pětka“ –, které vesměs vykazují fiskální deficity v kombinaci s deficity běžného účtu, vysokou inflaci a klopýtavý růst HDP.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/hHthGni/cs;