0

Pyrrhovo vítězství milovníků uhlí

BRUSEL – Nejdůležitější zprávou je občas to, co se neděje. Jeden takový příklad nám přineslo letošní léto: návrh klimatického zákona, na nějž prezident Barack Obama tak silně naléhal, nebude do Senátu USA vůbec předložen, protože nemá šanci projít.

To znamená, že USA se chystají zopakovat si svou „kjótskou zkušenost“. Před dvaceti lety, v roce 1990, se USA zapojily (alespoň zpočátku) do prvních celosvětových rozhovorů zaměřených na dosažení globální dohody ohledně snižování emisí CO2. Evropská unie a USA byly tehdy zdaleka největšími producenty emisí, takže se zdálo vhodné zprostit rozvíjející se země veškerých závazků. Časem začalo být zjevné, že USA svůj závazek plnit nebudou, a to kvůli odporu v senátu, stejně jako dnes. EU se sama za sebe dala do díla a v naději, že by Evropa mohla svým příkladem strhnout ostatní, zavedla průkopnický evropský systém obchodování s emisemi.

Sliby, jež administrativa USA učinila před pouhými sedmi měsíci na kodaňském summitu, jsou bez amerického balíčku klimatických opatření k ničemu. Evropská strategie je v troskách – a nejen na transatlantické frontě.

Závazek Číny zvyšovat efektivitu své ekonomiky v poměru k emisím CO2 o 3 % ročně mnoho nepomůže, protože z ročních temp růstu HDP kolem 10 % plyne, že emise země v tomto desetiletí prudce porostou. Vždyť k roku 2020 by čínské emise mohly třikrát převyšovat emise evropské, a dokonce předehnat emisní úhrny USA a Evropy. Zprošťovat rozvíjející se trhy veškerých závazků, což bylo záměrem Kjótského protokolu, už nedává smysl.