Klimatická politika uhlířů

KODAŇ – Úmluva OSN o klimatických změnách, podepsaná v roce 1992, zavazuje svět k „předcházení nebezpečným antropogenním zásahům do klimatického systému“. Emisí skleníkových plynů přesto od té doby stále prudce přibývá.

Jako největší světový opozdilec se ukázaly Spojené státy, které odmítly podepsat Kjótský protokol z roku 1997 a zavést účinná domácí opatření k potlačování emisí. Jak se blížíme k prosincovému globálnímu summitu v Kodani, kde se má dojednat nástupce Kjótského protokolu, USA se opět stávají jádrem obav. Americké politiky zůstávají dodnes nad tématem změny klimatu hluboce rozdělené – ačkoliv prezidentu Baracku Obamovi se naskýtají nové příležitosti jak tuto patovou situaci prolomit.

Rok po vzniku úmluvy z roku 1992 se prezident Bill Clinton pokusil prosadit energetickou daň, která by USA pomohla začít snižovat svou závislost na fosilních palivech. Tento návrh nejenže neuspěl, ale také vyvolal silnou politickou protireakci. Když byl v roce 1997 přijat Kjótský protokol, Clinton jej ani neposlal do Senátu USA k ratifikaci, neboť věděl, že by byl zamítnut. Prezident George W. Bush Kjótský protokol v roce 2001 zavrhl a proti změně klimatu během svého prezidentství nevykonal prakticky vůbec nic.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/qRStS8H/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.