0

Chruščovův tajný projev a konec komunismu

Některé dějinné události se zpočátku zdají nevýznamné, případně je jejich význam skrytý, ale následně se ukážou jako přelomové. Takový okamžik nastal před 50 lety, kdy Nikita Chruščov přednesl na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu svůj takzvaný „tajný projev“. Domnívám se, že jeho význam se ve výčtu nejklíčovějších okamžiků dvacátého století řadí těsně za bolševickou revoluci z roku 1917 a začátek Hitlerovy války z roku 1939.

V té době se zdálo, že se komunistické hnutí veze na dějinné vlně, a to nejen v Sovětském svazu. V polovině 50. let podnikal komunismus ofenzívu v Evropě, ale i ve vznikajícím třetím světě. Zdálo se, že kapitalismus umírá. Všechny nedokonalosti komunismu byly pokládány za dočasné, za pouhé výmoly na cestě ke spravedlivé společnosti, která se v té době rodila. Pro třetinu lidstva byl Sovětský svaz tím, kdo vede svět vstříc globálnímu socialismu.

Dvacátý sjezd tomu učinil přítrž. Byl to okamžik pravdy, vnitřní očista od brutality stalinismu. Chruščovův projev před sjezdem vzbudil v celém světovém komunistickém hnutí pochybnosti a zamyšlení nad předešlými rozhodnutími.

Když Chruščov 25. února 1956 vystupoval na pódium, chápal své motivy jako morální. Poté, co byl odstaven od moci, v ústraní své „dači“ napsal: „Mé ruce jsou potřísněné krví. Dělal jsem všechno to, co dělali ostatní. Ale kdybych musel vystoupit na to pódium a podat zprávu o Stalinovi dnes, udělal bych to znovu. Jednou to všechno muselo skončit.“