0

Keynes a sociální demokracie z pohledu dneška

LONDÝN – Keynesianismus byl celá desetiletí spojován se sociálnědemokratickými politikami velké vlády. Vztah Johna Maynarda Keynese k sociální demokracii je ale komplikovaný. Třebaže byl tvůrcem stěžejních prvků sociálnědemokratické politiky, zejména jejího důrazu na udržování plné zaměstnanosti, k ostatním klíčovým sociálnědemokratickým cílům, například veřejnému vlastnictví či masivnímu rozšiřování sociálního státu, se nehlásil.

Obecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz Keynes zakončuje shrnutím silných a slabých stránek kapitalistického systému. Na jedné straně kapitalismus nabízí nejlepší záruku svobody jednotlivce, možnosti volby a podnikatelského snažení. Na druhou stranu neregulované trhy nedokážou splnit dva ústřední cíle každé civilizované společnosti: „Mimořádnými nedostatky ekonomické společnosti, v níž žijeme, jsou její neschopnost zajistit plnou zaměstnanost a nahodilá a nespravedlivá distribuce bohatství a příjmů.“ To hovořilo pro aktivní úlohu vlády, což zapadalo do významných proudů levicového smýšlení.

Až do zveřejnění Obecné teorie v roce 1936 sociální demokraté neměli tušení, jak plné zaměstnanosti dosáhnout. Jejich politiky se zaměřovaly na zbavování kapitalistů vlastnictví výrobní prostředků. Jak to mělo zajistit plnou zaměstnanost, nikdy nikdo nezjistil.

Existovala myšlenka, původně odvozená z Ricarda a Marxe, že k tomu, aby si kapitalistická třída udržela svůj podíl na zisku, potřebuje „záložní armádu nezaměstnaných“. Pokud se eliminují zisky, potřebnost této záložní armády zmizí. Pracující budou placeni tolik, kolik si zaslouží, a práci si najde každý, kdo bude chtít pracovat.