child poverty Daniel Berehulak/Getty Images

Jak mohou státy rychleji odbourávat chudobu?

KUALA LUMPUR a MANCHESTER – Dokáže svět vymýtit do roku 2030 chudobu, jak zní jeden s cílů vytyčených v Agendě OSN pro trvale udržitelný rozvoj? Valné shromáždění OSN nedávno tuto lhůtu potvrdilo, ale připustilo, že její dosažení bude vyžadovat „urychlení globálních kroků“ proti příčinám chudoby. V době, kdy mezinárodní společenství zkoumá nová řešení, mohou být poučné i zkušenosti z minulých let.

Potírání chudoby je už řadu desetiletí stěžejním prvkem rozvojové politiky. Během 15 let trvání rozvojových cílů tisíciletí (MDG), jež předcházely cílům trvale udržitelného rozvoje (SDG), se procento lidí žijících v chudobě – která je definována jako příjem menší než 1,90 dolaru denně – výrazně snížil, a to z téměř 27% v roce 2000, kdy MDG začaly, na přibližně 9% v roce 2017.

Na prvních pohled je i tempo snižování chudoby v prvních letech platnosti SDG působivé. Odhaduje se, že od ledna 2016 do června 2018 vybředlo z extrémní chudoby 83 milionů lidí. Pokud bychom však chtěli udržet trend vedoucí ke splnění cílové hodnoty v roce 2030, mělo během této doby uniknout chudobě přibližně 120 milionů osob. Navzdory vítanému pokroku tedy jeho tempo není plně uspokojivé.

V nedávné studii pro časopis World Development jsme společně zkoumali, jaké faktory jsou hnacím motorem úspěšného odbourávání chudoby. Vycházeli jsme ze statistických údajů o chudobě z rozvojových zemí během éry MDG a hodnotili jsme, zda země s vyšší úrovní příjmové chudoby – tedy s větším počtem lidí žijících za méně peněz – vykazovaly rychlejší pokles míry chudoby než ekonomiky s nižší úrovní příjmové chudoby. Pracovali jsme s hranicemi 1,25 dolaru a 2 dolary denně a zjistili jsme, že chudoba má sklon klesat rychleji v zemích, které začínaly chudší.

Tato zjištění jsou sice pozitivní, ale vykreslují jen částečný obraz. V mnoha zemích představuje skoncování s chudobou i nadále vzdálený cíl. Například odhadujeme, že Mali, kde v roce 1990 žilo 86% populace za méně než 1,25 dolaru denně, potrvá ještě dalších 31 let, než zcela vymýtí extrémní chudobu. Avšak i v Ekvádoru, kde v roce 1990 muselo vystačit s méně než 1,25 dolaru denně pouhých 7% populace, si eliminace chudoby vyžádá nejméně dalších deset let.

Odlišné zkušenosti různých zemí v Africe a Asii dokládají, že přijetí agendy MDG sice urychlilo odbourávání chudoby, avšak stupeň pokroku se do značné míry liší. Počátkem 90. let se míra chudoby v Nigérii, Lesothu, Madagaskaru a Zambii podobala míře chudoby v Číně, Vietnamu a Indonésii. Do vypršení MDG v roce 2015 však asijské země dokázaly míru chudoby dramaticky snížit; africké státy nikoliv.

Subscribe now

For a limited time only, get unlimited access to On Point, The Big Picture, and the PS Archive, plus our annual magazine and a tote bag, for just $75.

SUBSCRIBE

Tato divergence pokračuje. Dnes se extrémní chudoba většinou omezuje na Afriku; podle zprávy Světové banky s názvem „Chudoba a sdílená prosperita 2018“ se 27 z 28 nejchudších zemí světa nachází právě na tomto kontinentu a každá z nich vykazuje míru chudoby přes 30%. Při současném tempu snižování chudoby bude v roce 2030 více než 300 milionů lidí v subsaharské Africe stále chudých.

K tomuto posunu v geografii chudoby přispěla řada faktorů. V Africe ztěžuje státům financování programů zmírňování chudoby slabá ekonomická výkonnost – prohlubovaná konflikty, neefektivní politikou, etnickým rozdrobením a vnějšími šoky. Nejvýznamnějším faktorem je však možná způsobilost státu. Slabé státní instituce totiž nemohou efektivně zajišťovat veřejné statky a služby.

To samozřejmě vede k další otázce: jaké faktory určují způsobilost státu? Obecně řečeno státy fungují lépe, když jsou vládnoucí elity omezeny limity své moci. Jistou roli však hrají i administrativní zkušenosti. Čína, která zažila o něco delší období moderního fungování státu než většina mladších afrických zemí, si možná vypěstovala lepší schopnost spravovat své území.

Ať je však důvod této různorodosti jakýkoliv, není pochyb o tom, že způsobilost státu představuje jednu z klíčových ingrediencí úspěšného odbourávání chudoby. Zjistili jsme, že v průběhu MDG dokázaly země s vysokou mírou chudoby, ale silnými státními institucemi potírat chudobu dvakrát rychleji než státy se slabými kapacitami a že s vyšší pravděpodobností plnily cíl MDG snížit chudobu do roku 2015 na polovinu.

Vymýcení chudoby zůstává hlavní prioritou pro 193 vlád, které přijaly SDG. Jak ovšem mezinárodní společenství v případě MDG zjistilo, cíle ještě nezaručují pokrok. Chceme-li zajistit, aby 725 milionů lidí, kteří na konci lhůty pro MDG stále žili v chudobě, dokázalo z této chudoby uniknout, pak musíme investovat do programů, jež mají za cíl vybudování efektivních států. Jinak zůstane datum skoncování s chudobou v mlze.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/3Y5cs62/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.