0

Macdonaldizace univerzit?

Akademikům je snadné zalichotit zmínkou o ,,managementu znalostí" (knowledge management) a ,,společnosti znalostí" (knowledge society). Často si myslí, že tato slovní spojení podtrhují ústřední roli vysokých škol ve společnosti. Ve skutečnosti ale naznačují opak - totiž že širší společnost sama je pařeništěm znalostí, na něž univerzity nemají výsadní ani přednostní právo.

To vysokoškolské profesory zaskočilo, protože tradičně považovali vědění za něco, co je účelem samo sobě a o co usilujeme bez ohledu na náklady či důsledky. V současnosti čelí rostoucímu celosvětovému tlaku na otevírání univerzit širší veřejnosti, většinou z důvodů, jež se nikterak nevztahují k hledání čirého vědění. Od dnešních vysokých škol se očekává, že budou fungovat jako výdejní automaty na diplomy a jako motory ekonomického růstu.

Akademičtí pracovníci v důsledcích ztrácejí kontrolu nad výkonnostními standardy ve prospěch ,,manažerů znalostí." Podle bývalého redaktora časopisu Fortune Toma Stewarta jsou univerzity ,,přitroublé organizace" s příliš vysokým ,,lidským kapitálem," ale nedostatečným ,,strukturálním kapitálem."

Řetězce prodejen rychlého občerstvení jsou prý naopak ,,chytré organizace," protože prostřednictvím alchymie dobrého managementu co nejlépe využívají svého relativně nízce kvalifikovaného personálu. Akademický svět funguje přesně opačně, neboť vedoucí kateder a děkani se musí urputně snažit, aby měli přehled o tom, co jejich zaměstnanci dělají. Oproti vysokým školám je McDonald's mnohem více než jen součet svých částí.