Proč daně z bohatství nestačí

CAMBRIDGE – Měly by vyspělé země zavést daně z bohatství jako prostředek stabilizace a snížení veřejného dluhu ve střednědobém výhledu? Obvykle konzervativní Mezinárodní měnový fond vyjádřil myšlence překvapivě ráznou podporu. MMF kalkuluje, že pokud by se rychle a nečekaně zavedl jednorázový 10% odvod z bohatství, mohl by řadu evropských zemí vrátit k předkrizovým poměrům veřejného dluhu k HDP. To je poutavý nápad.

Dnes, kdy se nezaměstnanost stále drží na úrovních recese a sociální normy napíná hluboká ekonomická nerovnost, je morální opodstatněnost daně z bohatství podmanivější než obvykle. A kdyby bylo skutečně možné zajistit, že odvod z bohatství bude dočasný, měla by taková daň v zásadě mnohem méně pokřivující účinek než zavedení vyšších mezních měr zdanění příjmu. Avšak přestože daň z bohatství může být rozumným způsobem, jak zemi pomoci vyškrábat se z hluboké fiskální propadliny, nejedná se bohužel o všelék.

V prvé řadě vzestup výnosů z dočasných daní z bohatství může být velmi prchavý. Ekonom Barry Eichengreen kdysi zkoumal zavedení daní z majetku po první a druhé světové válce. Zjistil, že vzhledem k úniku kapitálu a politickému tlaku na odklad byly výsledky často zklamáním.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/92bgLwK/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.