Proč daně z bohatství nestačí

CAMBRIDGE – Měly by vyspělé země zavést daně z bohatství jako prostředek stabilizace a snížení veřejného dluhu ve střednědobém výhledu? Obvykle konzervativní Mezinárodní měnový fond vyjádřil myšlence překvapivě ráznou podporu. MMF kalkuluje, že pokud by se rychle a nečekaně zavedl jednorázový 10% odvod z bohatství, mohl by řadu evropských zemí vrátit k předkrizovým poměrům veřejného dluhu k HDP. To je poutavý nápad.

Dnes, kdy se nezaměstnanost stále drží na úrovních recese a sociální normy napíná hluboká ekonomická nerovnost, je morální opodstatněnost daně z bohatství podmanivější než obvykle. A kdyby bylo skutečně možné zajistit, že odvod z bohatství bude dočasný, měla by taková daň v zásadě mnohem méně pokřivující účinek než zavedení vyšších mezních měr zdanění příjmu. Avšak přestože daň z bohatství může být rozumným způsobem, jak zemi pomoci vyškrábat se z hluboké fiskální propadliny, nejedná se bohužel o všelék.

V prvé řadě vzestup výnosů z dočasných daní z bohatství může být velmi prchavý. Ekonom Barry Eichengreen kdysi zkoumal zavedení daní z majetku po první a druhé světové válce. Zjistil, že vzhledem k úniku kapitálu a politickému tlaku na odklad byly výsledky často zklamáním.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/92bgLwK/cs;