10

Slza za Argentinu

CAMBRIDGE – Čerstvé platební prodlení Argentiny klade před tvůrce politik zneklidňující otázky. Pravda, její pravidelné dluhové krize jsou často důsledkem sebezničujících makroekonomických politik země. Tentokrát však prodlení vyvolal výrazný posun v mezinárodním režimu suverénního dluhu.

U emisí dluhopisů podléhajících zákonům USA tento posun zvýhodňuje jestřábí věřitele. Vzhledem k tomu, že na rozvíjejících se trzích zpomaluje růst a roste externí dluh, nové právní výklady, které znesnadňují budoucí odpisy a odklady dluhů, nevěští globální finanční stabilitě nic dobrého.

Odvíjející se příběh nemá žádné hrdiny, rozhodně ne tvůrce argentinských politik, kteří se před deseti lety pokusili zahraničním držitelům dluhopisů jednostranně vnutit rozsáhlý paušální odpis. Při zpětném pohledu vypadají pošetile i ekonomové, kteří vytrubovali „konsenzus z Buenos Aires“ jako nový styl řízení ekonomik. Mezinárodní měnový fond už dlouho připouští, že když se v roce 2001 zhroutilo neudržitelné zavěšení argentinské měny k dolaru, poskytl ve snaze zachránit jej přespříliš půjček.

Není to poprvé, co argentinská platební neschopnost převrátila mezinárodní kapitálové trhy vzhůru nohama. Podle tabulkového přehledu, který jsme s Carmen Reinhartovou sestavili pro naši knihu z roku 2009 This Time is Different (Tentokrát je to jinak) byla Argentina v platební neschopnosti už v sedmi předchozích případech – v letech 1827, 1890, 1951, 1956, 1982, 1989 a 2001.