WASHINGTON – Až donedávna panovala široká shoda na tom, že toto století bude stoletím zemí s rozvíjejícími se ekonomikami. Reakce finančních trhů na květnové varování amerického Federálního rezervního systému, že může utlumit své nekonvenční měnové strategie, však vedla řadu analytiků k otázce, nakolik rychlý vlastně růst rozvíjejících se trhů bude. Na výročním zasedání Skupiny Světové banky a Mezinárodního měnového fondu budou vyhlídky zemí s rozvíjejícími se ekonomikami tento měsíc předmětem vzrušené debaty.
MMF a Světová banka až do poloviny letošního roku prognózovaly, že agregátní tempa růstu HDP na obyvatele budou v rozvíjejících se a rozvojových zemích (označovaných souhrnnou zkratkou EMDEV) v příštích několika letech téměř o tři procentní body vyšší než v nejrozvinutějších státech světa. Většina komentátorů očekávala, že značné rozdíly v růstu na obyvatele přetrvají déle než do konce tohoto desetiletí, a nesoulad panoval jen v otázce velikosti růstové výhody rozvíjejících se ekonomik.
Odhady Arvinda Subramaniana pro Čínu a Uriho Dadushe obecněji pro EMDEV představovaly horní pásmo těchto projekcí. Jiní ekonomové, například Dani Rodrik, byli vždy opatrnější a tvrdili, že předchozí rychlý růst velkých EMDEV byl do značné míry zapříčiněn periodou technologického „dohánění“ ve výrobní oblasti, které nyní dosáhlo hranice a nelze ho snadno rozšířit na rozsáhlý sektor služeb nebo jiné segmenty rozvojových ekonomik.
WASHINGTON – Až donedávna panovala široká shoda na tom, že toto století bude stoletím zemí s rozvíjejícími se ekonomikami. Reakce finančních trhů na květnové varování amerického Federálního rezervního systému, že může utlumit své nekonvenční měnové strategie, však vedla řadu analytiků k otázce, nakolik rychlý vlastně růst rozvíjejících se trhů bude. Na výročním zasedání Skupiny Světové banky a Mezinárodního měnového fondu budou vyhlídky zemí s rozvíjejícími se ekonomikami tento měsíc předmětem vzrušené debaty.
MMF a Světová banka až do poloviny letošního roku prognózovaly, že agregátní tempa růstu HDP na obyvatele budou v rozvíjejících se a rozvojových zemích (označovaných souhrnnou zkratkou EMDEV) v příštích několika letech téměř o tři procentní body vyšší než v nejrozvinutějších státech světa. Většina komentátorů očekávala, že značné rozdíly v růstu na obyvatele přetrvají déle než do konce tohoto desetiletí, a nesoulad panoval jen v otázce velikosti růstové výhody rozvíjejících se ekonomik.
Odhady Arvinda Subramaniana pro Čínu a Uriho Dadushe obecněji pro EMDEV představovaly horní pásmo těchto projekcí. Jiní ekonomové, například Dani Rodrik, byli vždy opatrnější a tvrdili, že předchozí rychlý růst velkých EMDEV byl do značné míry zapříčiněn periodou technologického „dohánění“ ve výrobní oblasti, které nyní dosáhlo hranice a nelze ho snadno rozšířit na rozsáhlý sektor služeb nebo jiné segmenty rozvojových ekonomik.