0

Karzáího krize legitimity

Když se začtete do tisku z nedávné doby, zdálo by se, že aby afghánský vůdce Harmíd Karzáí dostal svou zemi zcela pod kontrolu, potřeboval by větší přítomnost mezinárodních mírových jednotek a rychlejší dodávku pomoci. Cukr mezinárodní pomoci a bič mírových jednotek prý mají Karzáího vládu zachránit před smrtí ještě v kolébce.

Spojené státy pod vlivem této logiky prosazují urychlení dodávek pomoci - úkol, se kterým samy mají největší zkušenosti, když Afghánistánu i za vlády Tálibánu poskytovaly devět desetin materiální a finanční podpory. Vyhlášení amerického prezidenta Bushe, že Spojené státy, Japonsko a Saúdská Arábie vytvořily fond na rekonstrukci dálkové silniční sítě ve výši 180 milionů dolarů, je zatím posledním opatřením, jak zrychlit tok rozvojové pomoci.

Mezinárodní bezpečnostní síly, jejichž příslušníky jsou především Turkové, jsou posilovány a jejich mandát je rozšiřován na území celé země. Když to náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz oznámil, znamenalo to odklon od dřívější pozice USA, podle níž měly být mírové operace svěřeny Kábulu, aby se nedostávaly do střetu s americkými operacemi proti al-Kájdě a skalním stoupencům Tálibánu.

Potíž s touto strategií cukru a biče není v tom, že je špatná, ale v tom, že je nedostatečná. Chybí jí pochopení toho, že ani rozšíření mírové mise ani efektivně dodávaná pomoc nedosáhnou kýžených výsledků dříve, než afghánská veřejnost přijme Karzáího vládu jako vládu, která spravedlivě zastupuje jejich zájmy. V této chvíli to totiž není pravda.