1

Domácí pronásledovatel Donalda Tuska

VARŠAVA – Vedoucí představitelé Evropské unie mají na summitu 9. března ohlásit, koho vybrali do funkce předsedy Evropské rady. Opětovné zvolení dosavadního předsedy, bývalého polského premiéra Donalda Tuska, se až donedávna jevilo jako hotová věc: pokusné balonky sice vypouštěli také odstupující francouzský prezident François Hollande, někdejší rakouský kancléř Werner Faymann nebo německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel, avšak předběžné průzkumy ukazovaly, že nikdo z nich nemá šanci.

Sedmadvacátého února ovšem list Financial Timespřinesl zprávu, že polská vláda testuje možnost představení alternativního kandidáta Jacka Saryusze-Wolského, europoslance za Občanskou platformu, kterou založil právě Tusk. V Evropském parlamentu je Saryusz-Wolski členem Evropské lidové strany (EPP), kde až do listopadu 2016 působil jako místopředseda.

O necelý týden později, 4. března, se zpráva Financial Times potvrdila. Vedení polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) uložilo vládě premiérky Beaty Szydłové, aby odmítla podpořit Tuskovo opětovné zvolení. Téhož dne vydalo ministerstvo zahraničí diplomatickou nótu, v níž navrhlo Saryusze-Wolského. O půl hodiny později potvrdil Saryusz-Wolski tyto informace na Twitteru. Následovalo jeho okamžité vyloučení z Občanské platformy a předseda EPP Joseph Daul potvrdil, že jeho strana plně podporuje Tuska.

V situaci, kdy všechny členské země s výjimkou Polska Tuska podporují, by muselo mít jeho nepotvrzení ve funkci mimořádné důvody. PiS ovšem žádné neuvedla. Až do této chvíle dokonce nedokázala k Tuskově kandidatuře zaujmout jednoznačný postoj. Proč se tedy pro ni náhle stalo takovou prioritou zablokovat jeho zvolení?

Jediné, čeho se můžeme chytit, je veřejné prohlášení předsedy PiS Jarosława Kaczyńského. „Donald Tusk porušuje elementární zásady Evropské unie,“ pronesl. Aniž by svá slova podložil jakýmikoliv důkazy, obviňuje Tuska z porušování „principu neutrality otevřenou podporou opozice, která se označuje za absolutní a snaží se svrhnout vládu neparlamentními prostředky“.

Kaczyński ve skutečnosti tvrdí i mnohem horší věci. Je přesvědčen, že se Tusk spikl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a společně zosnovali pumový útok na polské prezidentské letadlo, které v dubnu 2010 dopravovalo oficiální delegaci do Smolenska. Nejvyšší polští představitelé se tam měli zúčastnit vzpomínkové akce na masakr v Katyni (popravu více než 20 000 polských důstojníků, policistů a příslušníků inteligence na Stalinův rozkaz v roce 1940). Tam, kde Kaczyński vidí „převrat“, ovšem zbytek světa (včetně všech odborných polských i mezinárodních institucí vyšetřujících letecké katastrofy) spatřuje tragickou nehodu, která si vyžádala životy Kaczyńského dvojčete, tehdejšího prezidenta Lecha Kaczyńského, a 95 vysokých vládních činitelů. Tusk, který během své politické kariéry porazil PiS v osmi po sobě jdoucích volbách, tehdy působil jako polský premiér.

Před nedávným krokem polské vlády si Tusk získal oficiální podporu celé Visegrádské skupiny (České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska) a její představitelé reagují na Kaczyńského snahu o Tuskovo nahrazení rozpačitě. Karel Schwarzenberg, předseda zahraničního výboru české Poslanecké sněmovny, sdělil deníku Gazeta Wyborcza, že Tusk je „velmi dobrý lídr“. Jeho slovenský protějšek František Šebej to řekl naplno: „Výhradám vůči Tuskovi nerozumím. Já jsem s ním spokojený.“ Dokonce ani maďarský premiér Viktor Orbán, s nímž Kaczyński uskutečňuje neliberální kontrarevoluci v EU, se nijak netají podporou Tuskovi.

Saryusz-Wolski rozhodně není neznámou osobností. Už od 70. let je expertem na evropskou integraci, zastával mnoho vládních postů a od roku 2004 je (velmi konzervativním) europoslancem. Nikdy však nepůsobil jako premiér, prezident, ba ani eurokomisař.

Při této kvalifikaci by člověk očekával, že Saryusz-Wolski povede některý evropský parlamentní výbor (což dělal v roce 2007) nebo že bude působit jako místopředseda některého parlamentního uskupení (kteroužto funkci vykonával během poloviny funkčního období v letech 2004-2007). Nikdo by však nečekal, že se stane předsedou Evropské rady – v této funkci si ho lze představit možná ze všeho nejméně.

A tak je zřejmé, že Saryusz-Wolski – který v roce 2008 paradoxně v jednom rozhovoru prohlásil: „Se zděšením sleduji, že Poláci v institucích EU by jiným Polákům spíše uškodili, než pomohli,“ – nemá šanci. Funguje pouze jako „užitečný idiot“ v Kaczyńského snaze dosáhnout politického vítězství nad člověkem představujícím největší hrozbu pro PiS. Maximem, ve které může Saryusz-Wolski realisticky doufat, je nějaký vládní post v Polsku. Možná nahradí všeobecně kritizovaného ministra zahraničí Witolda Waszczykowského.

Naproti tomu maximem, v něž může doufat PiS, je vznik nějaké koalice států (například těch, v nichž vládnou sociální demokraté), která navrhne jiného protikandidáta, a členské státy EU ho raději zvolí, aby zabránily eskalaci konfliktu s Polskem. V takovém případě by se Tusk s největší pravděpodobností vrátil do domácí politiky a jeho deváté vítězství nad PiS by bylo pro Kaczyńského zaslouženým trestem. Možná jedině Polák může zachránit Polsko před jeho nejhorlivějšími vlastenci.

PiS jakožto strana, která tvrdí, že klade národní solidaritu na první místo – dokonce i nad ústavu –, tak navodila situaci, v níž Polsko stojí proti Polákovi. A tato situace vyvolala ošklivé pozdvižení právě v době, kdy EU musí reagovat na ztrátu Velké Británie a na úpadek transatlantické aliance.

Místo aby se Polsko – a Evropa – snažilo nalézt v této měnící se krajině nejlepší pozici, nechává se pohltit bludnou obsesí jediného politika. Evropa by měla 9. března Kaczyńského paranoidní fantazie rázně odmítnout a potvrdit Tuska ve funkci předsedy Evropské rady.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.