Prezident Spojených států již tři roky sleduje unilateralistickou agendu, ignoruje všechny důkazy, které jsou v rozporu s jeho stanovisky, a odsunuje stranou základní a odvěké americké principy.
Vezměme si třeba otázku globálního oteplování. Bush v této věci očividně ,,svévolně opustil posádku" (abychom použili vojenského žargonu). Znovu a znovu zpochybňuje vědecké důkazy. (Bushova akademická erudovanost přitom pochopitelně nikdy nebyla příliš působivá.) Bushův postoj je více než jen mylný; je přímo trapný. Když prezident požádal americkou Národní akademii věd, aby se na tento problém zaměřila, dospěla akademie k senzačnímu závěru (ostatně k jedinému, k jakému mohla při poctivém přístupu dospět): totiž že skleníkové plyny představují hrozbu. Američtí výrobci automobilů však své hltače benzinu milují a Bushovi kumpáni z ropného průmyslu si nepřejí být rušeni při své destrukci zemské atmosféry. Takže žádná změna politiky.
V Iráku Bush znovu sledoval unilateralistickou agendu - prohlašoval, že existují nezvratné důkazy o spojení Iráku se sítí Al-Káida a o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. Ještě před invazí přitom existovaly přesvědčivé důkazy, že Bush lže. Detekční technologie jasně prokázala, že Irák žádné jaderné zbraně nemá, na což poukázal i šéf zbrojních inspektorů OSN Hans Blix. Je možné, že Bush tyto zprávy četl, ale přesahovaly hranice jeho chápání. Stejně tak je ale možné, že nevěřil tomu, co se dočetl. Ať je tomu jakkoliv, americká politika nebyla založena na důkazech.
Prezident Spojených států již tři roky sleduje unilateralistickou agendu, ignoruje všechny důkazy, které jsou v rozporu s jeho stanovisky, a odsunuje stranou základní a odvěké americké principy.
Vezměme si třeba otázku globálního oteplování. Bush v této věci očividně ,,svévolně opustil posádku" (abychom použili vojenského žargonu). Znovu a znovu zpochybňuje vědecké důkazy. (Bushova akademická erudovanost přitom pochopitelně nikdy nebyla příliš působivá.) Bushův postoj je více než jen mylný; je přímo trapný. Když prezident požádal americkou Národní akademii věd, aby se na tento problém zaměřila, dospěla akademie k senzačnímu závěru (ostatně k jedinému, k jakému mohla při poctivém přístupu dospět): totiž že skleníkové plyny představují hrozbu. Američtí výrobci automobilů však své hltače benzinu milují a Bushovi kumpáni z ropného průmyslu si nepřejí být rušeni při své destrukci zemské atmosféry. Takže žádná změna politiky.
V Iráku Bush znovu sledoval unilateralistickou agendu - prohlašoval, že existují nezvratné důkazy o spojení Iráku se sítí Al-Káida a o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. Ještě před invazí přitom existovaly přesvědčivé důkazy, že Bush lže. Detekční technologie jasně prokázala, že Irák žádné jaderné zbraně nemá, na což poukázal i šéf zbrojních inspektorů OSN Hans Blix. Je možné, že Bush tyto zprávy četl, ale přesahovaly hranice jeho chápání. Stejně tak je ale možné, že nevěřil tomu, co se dočetl. Ať je tomu jakkoliv, americká politika nebyla založena na důkazech.