26

Kolik Evropy Evropa snese?

CAMBRIDGE – Evropská unie tento měsíc oslaví 60. výročí své zřizovací úmluvy, Římské smlouvy, jíž bylo založeno Evropské hospodářské společenství. Jistě je řada důvodů to oslavit. Po staletích válek, nepokojů a masového zabíjení vládne v Evropě mír a demokracie. EU do svého společenství přivedla 11 zemí bývalého sovětského bloku a úspěšně je provedla postkomunistickou transformací. Ve věku nerovnosti rovněž členské země EU projevují celosvětově nejmenší rozdíly v příjmech.

Jedná se ale o úspěchy minulosti. Dnes se Unie topí v hluboké existenční krizi a nad její budoucností jsou značné pochyby. Symptomy jsou vidět všude: brexit, drtivé míry nezaměstnanosti mladých v Řecku a Španělsku, zadlužení a stagnace v Itálii, vzestup populistických hnutí a vlna odporu proti přistěhovalcům a euru. Všechny poukazují na nezbytnost zásadní reorganizace evropských institucí.

Nová bílá kniha o budoucnosti Evropy z pera předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera tedy nepřichází nijak předčasně. Juncker vytyčuje pět možných cest: pokračovat se současnou agendou, zaměřit se pouze na jednotný trh, umožnit některým zemím směřovat k integraci rychleji než ostatním, zúžit agendu nebo ctižádostivě usilovat o jednotnou a kompletnější integraci.

Je těžké s Junckerem nesoucítit. Za situace, kdy jsou evropští politici plně zaujati domácími bitvami a bruselské instituce EU jsou terčem všeobecné zloby, jít odvážněji s kůží na trh nemůže. Přesto je jeho zpráva zklamáním. Vyhýbá se hlavní výzvě, již si EU musí připustit a překonat.