3

Povinnosti bez hranic

CAMBRIDGE – Tvrdí se, že během občanské války v Sýrii zemřelo více než 130 000 lidí. Zprávy Organizace spojených národů o zvěrstvech, internetové snímky útoků na civilisty a svědectví o utrpení uprchlíků nám drásají srdce. Co se však dá dělat – a kým?

Kanadský vědec a politik Michael Ignatieff nedávno vyzval amerického prezidenta Baracka Obamu, aby vynutil bezletovou zónu nad Sýrií, a to navzdory téměř jistému faktu, že Rusko vetuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN potřebnou k legalizaci takového kroku. Pokud se totiž syrskému prezidentu Bašáru Asadovi podle Ignatieffova názoru umožní zvítězit, jeho jednotky vyhladí – alespoň načas – zbývající sunnitské povstalce a vzhledem k roznícené nenávisti nakonec znovu poteče krev.

Komentátor Thomas Friedman ve vedlejším článku vyvodil některá ponaučení z nedávné zkušenosti Spojených států na Blízkém východě. Za prvé Američané málo chápou sociální a politické složitosti v tamních státech. Za druhé sice USA mohou zabránit špatným věcem (se značnými náklady), ale nemohou samy vynutit věci dobré. A za třetí když se Amerika snaží v těchto zemích vynutit dobré věci, riskuje, že převezme zodpovědnost za vyřešení tamních problémů.

Jaké má tedy lídr za hranicemi povinnosti? Problém dalece přesahuje Sýrii – viz nedávné zabíjení v Jižním Súdánu, Středoafrické republice, Somálsku a na dalších místech. Valné shromáždění OSN v roce 2005 jednoznačně uznalo „zodpovědnost chránit“ občany, když to jejich vlastní vláda nedokáže, a v roce 2011 byla tato zodpovědnost uplatněna v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973, jež schválila použití vojenské síly v Libyi.