NEW YORK – Minulý měsíc se v kolumbijském Medellínu uskutečnilo pozoruhodné setkání. Sjelo se zhruba 22 tisíc lidí, aby se zúčastnili Světového městského fóra (World Urban Forum) a diskutovali o budoucnosti měst. Ohniskem zájmu bylo vytváření „měst pro život“ – tedy podpora spravedlivého rozvoje v městském prostředí, kde už žije většina obyvatel světa a kde budou do roku 2050 žít dvě třetiny světové populace.
Samotné místo konání bylo symbolické: Medellín, kdysi nechvalně proslulý drogovými gangy, má dnes zaslouženě dobré jméno jako jedno z předních průkopnických měst světa. Příběh jeho transformace nabízí významné ponaučení pro urbánní prostředí všude jinde.
V 80. a 90. letech minulého století ulice Medellínu i tamní politiku ovládali bossové zločineckých kartelů jako neblaze proslulý Pablo Escobar. Zdrojem Escobarovy moci nebyl jen nesmírně výnosný mezinárodní obchod s kokainem (roztáčený poptávkou ve Spojených státech), ale také krajní nerovnost v Medellínu a Kolumbii vůbec. Obrovské slumy, vládou prakticky přenechané svému osudu, na strmých andských svazích údolí, v němž je město položeno, zajišťovaly kartelům pohotový přísun rekrutů. Za neexistence veřejných služeb si Escobar svou štědrostí podmanil city i myšlení medellínské chudiny – přestože zároveň město terorizoval.
Dnes tyto slumy sotva najdete. V chudinské čtvrti Santo Domingo slouží nový městský systém Metrocable, složený ze tří linek lanových drah, který místním umožňuje zdolat převýšení několika set metrů a skoncoval tak s jejich odloučeností od centra města. Přesun teď trvá několik minut a sociální a ekonomické překážky mezi neoficiálními sídlišti a zbytkem města jsou na cestě k odstranění.
Problémy v chudých čtvrtích města nezmizely, ale přínosy vyplývající z lepší infrastruktury jsou při pohledu na udržované domy, nástěnné malby a fotbalová hřiště v okolí stanic lanové dráhy zářivě jasné. Kabiny lanovky jsou přitom jen nejvěhlasnější z projektů, za něž Medellín loni získal Zelenou cenu Veroniky Rudge za urbanistickou koncepci, nejprestižnější ocenění v této oblasti, již uděluje Harvardova univerzita.
Od doby, kdy se v roce 2004 starostou stal Sergio Fajardo (v současnosti guvernér departmentu Antioquia, kde Medellín leží), vyvíjí město obrovské úsilí zaměřené na přetvoření slumů, zlepšení školství a podporu rozvoje. (Současný starosta Aníbal Gaviria potvrdil odhodlání v tomto snažení pokračovat.)
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V nejzchátralejších místech Medellín vystavěl avantgardní veřejné budovy, občanům v chudinských čtvrtích poskytl fasádní barvy, uklidil ulice a pozvedl jejich úroveň – to vše s přesvědčením, že když k lidem přistupujete s důstojností, budou si vážit svého okolí a budou hrdí na své společenství. Toto přesvědčení se více než potvrdilo.
Města jsou po celém světě dějištěm i tématem významných společenských debat, a to plným právem. Když jedinci žijí v těsné blízkosti, nelze uniknout zásadním společenským problémům: rostoucí nerovnosti, narušování životního prostředí a nedostatečným veřejným investicím.
Fórum účastníkům připomnělo, že obyvatelná města vyžadují plánování – což je poselství v rozporu s přístupy, které ve většině světa převažují. Bez plánování a veřejných investic do infrastruktury, veřejné dopravy a parků a bez zajištění nezávadné vody a kanalizace však města obyvatelná nebudou. Při neexistenci těchto veřejných statků přitom nevyhnutelně nejvíc trpí chudí.
Medellín nabízí určité ponaučení i Americe. Nedávný výzkum dokládá, jak se neadekvátní plánování ve Spojených státech stalo motorem segregace a jak se ve městech bez veřejné dopravy vyvinuly pasti chudoby, vlivem nedostatku dostupných pracovních míst.
Konference šla ještě dál a zdůraznila, že „obyvatelná města“ nestačí. Musíme vytvářet urbánní prostředí, v nichž se jedincům bude dařit a budou inovativní. Není náhodou, že osvícenství – které vyústilo v nejrychlejší a největší přírůstky životních úrovní v dějinách lidstva – se rozvíjelo právě ve městech. Nové myšlení je přirozeným důsledkem vysoké hustoty osídlení, ovšem za předpokladu, že jsou vytvořeny správné podmínky – podmínky, jejichž součástí jsou veřejné prostory, kde se lidé mohou stýkat a kultura vzkvétat, a demokratický étos, který účast veřejnosti vděčně přijímá a povzbuzuje ji.
Stěžejním tématem fóra byl rodící se konsenzus na potřebě environmentálně, sociálně a ekonomicky udržitelném rozvoji. Všechny tyto aspekty udržitelnosti jsou vzájemně provázané a komplementární a města jsou kontextem, v němž se to projevuje nejzřetelněji.
Jedna z největších překážek na cestě k udržitelnosti je nerovnost. Naše ekonomiky, demokracie a společnosti za rozšiřující se trhlinu mezi bohatými a chudými platí vysokou cenu. Snad nejnespravedlivější stránkou rozšiřující se mezery v příjmech a bohatství ve velmi mnoha zemích je sílící nerovnost příležitostí.
Některá města dokazují, že tyto vzorce, které jsou zhusta k vidění, nejsou plodem neměnných ekonomických zákonitostí. I ve vyspělé zemi s nejvyšší mírou nerovnosti – v USA – jsou některá města, například San Francisco a San Jose, srovnatelná s ekonomikami, jež s ohledem na rovnost příležitostí dosahují nejlepších výsledků.
Za situace, kdy tolik národních vlád po celém světě vězí ve slepé uličce, se nositelem naděje stávají prozíravá města. Rozštěpené USA si se znepokojivým vzestupem nerovnosti nejspíš nedokážou poradit. V New Yorku byl ale zvolen starosta Bill de Blasio právě díky slibu, že s ním něco udělá.
Možnosti toho, co lze na místní úrovni dokázat, jsou sice omezené – státní daně jsou kupříkladu významnější než daně obecní –, ale města mohou přispět k zajištění dostupnosti finančně dosažitelného bydlení. Mají také zvláštní zodpovědnost za zajištění kvalitního vzdělávání a veřejných vymožeností pro všechny, bez ohledu na příjmy.
Medellín a Světové městské fórum ukazují, že se nejedná jen o plané naděje. Jiný svět je možný; k jeho prosazení potřebujeme jen politickou vůli.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
NEW YORK – Minulý měsíc se v kolumbijském Medellínu uskutečnilo pozoruhodné setkání. Sjelo se zhruba 22 tisíc lidí, aby se zúčastnili Světového městského fóra (World Urban Forum) a diskutovali o budoucnosti měst. Ohniskem zájmu bylo vytváření „měst pro život“ – tedy podpora spravedlivého rozvoje v městském prostředí, kde už žije většina obyvatel světa a kde budou do roku 2050 žít dvě třetiny světové populace.
Samotné místo konání bylo symbolické: Medellín, kdysi nechvalně proslulý drogovými gangy, má dnes zaslouženě dobré jméno jako jedno z předních průkopnických měst světa. Příběh jeho transformace nabízí významné ponaučení pro urbánní prostředí všude jinde.
V 80. a 90. letech minulého století ulice Medellínu i tamní politiku ovládali bossové zločineckých kartelů jako neblaze proslulý Pablo Escobar. Zdrojem Escobarovy moci nebyl jen nesmírně výnosný mezinárodní obchod s kokainem (roztáčený poptávkou ve Spojených státech), ale také krajní nerovnost v Medellínu a Kolumbii vůbec. Obrovské slumy, vládou prakticky přenechané svému osudu, na strmých andských svazích údolí, v němž je město položeno, zajišťovaly kartelům pohotový přísun rekrutů. Za neexistence veřejných služeb si Escobar svou štědrostí podmanil city i myšlení medellínské chudiny – přestože zároveň město terorizoval.
Dnes tyto slumy sotva najdete. V chudinské čtvrti Santo Domingo slouží nový městský systém Metrocable, složený ze tří linek lanových drah, který místním umožňuje zdolat převýšení několika set metrů a skoncoval tak s jejich odloučeností od centra města. Přesun teď trvá několik minut a sociální a ekonomické překážky mezi neoficiálními sídlišti a zbytkem města jsou na cestě k odstranění.
Problémy v chudých čtvrtích města nezmizely, ale přínosy vyplývající z lepší infrastruktury jsou při pohledu na udržované domy, nástěnné malby a fotbalová hřiště v okolí stanic lanové dráhy zářivě jasné. Kabiny lanovky jsou přitom jen nejvěhlasnější z projektů, za něž Medellín loni získal Zelenou cenu Veroniky Rudge za urbanistickou koncepci, nejprestižnější ocenění v této oblasti, již uděluje Harvardova univerzita.
Od doby, kdy se v roce 2004 starostou stal Sergio Fajardo (v současnosti guvernér departmentu Antioquia, kde Medellín leží), vyvíjí město obrovské úsilí zaměřené na přetvoření slumů, zlepšení školství a podporu rozvoje. (Současný starosta Aníbal Gaviria potvrdil odhodlání v tomto snažení pokračovat.)
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V nejzchátralejších místech Medellín vystavěl avantgardní veřejné budovy, občanům v chudinských čtvrtích poskytl fasádní barvy, uklidil ulice a pozvedl jejich úroveň – to vše s přesvědčením, že když k lidem přistupujete s důstojností, budou si vážit svého okolí a budou hrdí na své společenství. Toto přesvědčení se více než potvrdilo.
Města jsou po celém světě dějištěm i tématem významných společenských debat, a to plným právem. Když jedinci žijí v těsné blízkosti, nelze uniknout zásadním společenským problémům: rostoucí nerovnosti, narušování životního prostředí a nedostatečným veřejným investicím.
Fórum účastníkům připomnělo, že obyvatelná města vyžadují plánování – což je poselství v rozporu s přístupy, které ve většině světa převažují. Bez plánování a veřejných investic do infrastruktury, veřejné dopravy a parků a bez zajištění nezávadné vody a kanalizace však města obyvatelná nebudou. Při neexistenci těchto veřejných statků přitom nevyhnutelně nejvíc trpí chudí.
Medellín nabízí určité ponaučení i Americe. Nedávný výzkum dokládá, jak se neadekvátní plánování ve Spojených státech stalo motorem segregace a jak se ve městech bez veřejné dopravy vyvinuly pasti chudoby, vlivem nedostatku dostupných pracovních míst.
Konference šla ještě dál a zdůraznila, že „obyvatelná města“ nestačí. Musíme vytvářet urbánní prostředí, v nichž se jedincům bude dařit a budou inovativní. Není náhodou, že osvícenství – které vyústilo v nejrychlejší a největší přírůstky životních úrovní v dějinách lidstva – se rozvíjelo právě ve městech. Nové myšlení je přirozeným důsledkem vysoké hustoty osídlení, ovšem za předpokladu, že jsou vytvořeny správné podmínky – podmínky, jejichž součástí jsou veřejné prostory, kde se lidé mohou stýkat a kultura vzkvétat, a demokratický étos, který účast veřejnosti vděčně přijímá a povzbuzuje ji.
Stěžejním tématem fóra byl rodící se konsenzus na potřebě environmentálně, sociálně a ekonomicky udržitelném rozvoji. Všechny tyto aspekty udržitelnosti jsou vzájemně provázané a komplementární a města jsou kontextem, v němž se to projevuje nejzřetelněji.
Jedna z největších překážek na cestě k udržitelnosti je nerovnost. Naše ekonomiky, demokracie a společnosti za rozšiřující se trhlinu mezi bohatými a chudými platí vysokou cenu. Snad nejnespravedlivější stránkou rozšiřující se mezery v příjmech a bohatství ve velmi mnoha zemích je sílící nerovnost příležitostí.
Některá města dokazují, že tyto vzorce, které jsou zhusta k vidění, nejsou plodem neměnných ekonomických zákonitostí. I ve vyspělé zemi s nejvyšší mírou nerovnosti – v USA – jsou některá města, například San Francisco a San Jose, srovnatelná s ekonomikami, jež s ohledem na rovnost příležitostí dosahují nejlepších výsledků.
Za situace, kdy tolik národních vlád po celém světě vězí ve slepé uličce, se nositelem naděje stávají prozíravá města. Rozštěpené USA si se znepokojivým vzestupem nerovnosti nejspíš nedokážou poradit. V New Yorku byl ale zvolen starosta Bill de Blasio právě díky slibu, že s ním něco udělá.
Možnosti toho, co lze na místní úrovni dokázat, jsou sice omezené – státní daně jsou kupříkladu významnější než daně obecní –, ale města mohou přispět k zajištění dostupnosti finančně dosažitelného bydlení. Mají také zvláštní zodpovědnost za zajištění kvalitního vzdělávání a veřejných vymožeností pro všechny, bez ohledu na příjmy.
Medellín a Světové městské fórum ukazují, že se nejedná jen o plané naděje. Jiný svět je možný; k jeho prosazení potřebujeme jen politickou vůli.
Z angličtiny přeložil David Daduč