22

Vyvolaná stagnace

NEW YORK – Krátce po propuknutí globální finanční krize v roce 2008 jsem varoval, že pokud nebudou zavedeny správné politiky, mohla by se dostavit malátnost na japonský způsob – řadu let trvající nízký růst a téměř stagnující příjmy. Přestože lídři na obou březích Atlantiku prohlašovali, že si z Japonska vzali ponaučení, vzápětí přikročili k opakování týchž chyb. Teď před vleklou stagnací varuje i bývalý klíčový činitel Spojených států, ekonom Larry Summers.

Základní argument, který jsem před pěti lety vznesl, spočíval v tom, že americká ekonomika měla ve fundamentálním ohledu nalomené zdraví už před krizí: robustní se zdála jen vlivem bubliny aktiv, vyvolané laxní regulací a nízkými úrokovými sazbami. Pod povrchem kvasil bezpočet problémů: narůstající nerovnost, nenaplněná potřeba strukturálních reforem (posun od ekonomiky založené na výrobě ke službám a adaptace na měnící se globální komparativní výhody), nepolevující globální nevyváženosti a finanční soustava naladěná spíš na spekulace než na realizaci investic, které vytvoří pracovní místa, zvýší produktivitu a přesunou přebytky tak, aby maximalizovaly sociální výnosy.

Reakce tvůrců politik na krizi nedokázala tyto problémy řešit; ba co hůř, některé ještě zhoršila a jiné vyvolala – a nejen v USA. Výsledkem je vyšší zadluženost mnoha zemí, neboť propad HDP podlamuje příjmy vlád. Nedostatečná míra investic ve veřejném i soukromém sektoru navíc formuje generaci mladých lidí, kteří už strávili roky bez práce a právě v období života, kdy by měli cizelovat své dovednosti a zvyšovat svou produktivitu, cítí se čím dál odcizenější.

Na obou březích Atlantiku zřejmě HDP letos poroste výrazně svižněji než v roce 2013. Než si ale politici, kteří se přiklonili ke strategiím fiskální přísnosti, otevřou šampaňské a připijí si, měli by pečlivě zvážit, kde se nacházíme, a vzít v potaz téměř nenapravitelnou újmu, již jejich politiky zapříčinily.