Vyvolaná stagnace

NEW YORK – Krátce po propuknutí globální finanční krize v roce 2008 jsem varoval, že pokud nebudou zavedeny správné politiky, mohla by se dostavit malátnost na japonský způsob – řadu let trvající nízký růst a téměř stagnující příjmy. Přestože lídři na obou březích Atlantiku prohlašovali, že si z Japonska vzali ponaučení, vzápětí přikročili k opakování týchž chyb. Teď před vleklou stagnací varuje i bývalý klíčový činitel Spojených států, ekonom Larry Summers.

Základní argument, který jsem před pěti lety vznesl, spočíval v tom, že americká ekonomika měla ve fundamentálním ohledu nalomené zdraví už před krizí: robustní se zdála jen vlivem bubliny aktiv, vyvolané laxní regulací a nízkými úrokovými sazbami. Pod povrchem kvasil bezpočet problémů: narůstající nerovnost, nenaplněná potřeba strukturálních reforem (posun od ekonomiky založené na výrobě ke službám a adaptace na měnící se globální komparativní výhody), nepolevující globální nevyváženosti a finanční soustava naladěná spíš na spekulace než na realizaci investic, které vytvoří pracovní místa, zvýší produktivitu a přesunou přebytky tak, aby maximalizovaly sociální výnosy.

Reakce tvůrců politik na krizi nedokázala tyto problémy řešit; ba co hůř, některé ještě zhoršila a jiné vyvolala – a nejen v USA. Výsledkem je vyšší zadluženost mnoha zemí, neboť propad HDP podlamuje příjmy vlád. Nedostatečná míra investic ve veřejném i soukromém sektoru navíc formuje generaci mladých lidí, kteří už strávili roky bez práce a právě v období života, kdy by měli cizelovat své dovednosti a zvyšovat svou produktivitu, cítí se čím dál odcizenější.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/YIYvOVWcs