NEW YORK – Během trvajícího sporu mezi Argentinou a „supími fondy,“ které drží její dluhopisy, se objevil široký konsenzus týkající se potřebnosti mechanismů restrukturalizace suverénního dluhu. Bez nich rozhodnutí, jímž americký federální soudce Thomase P. Griesa určil, že Argentina musí supy vyplatit v plném rozsahu (poté, co 93 % držitelů dluhopisů souhlasilo s restrukturalizací), popustí stavidla prospěchářství, které sabotuje restrukturalizace v budoucnosti.
Naposledy Mezinárodní asociace kapitálových trhů (ICMA) doporučila nové podmínky pro státní dluhopisy. Přestože návrh ICMA ponechává bez řešení stamiliardy dluhopisů vydaných za starých podmínek, nový rámec vlastně říká, že Griesův výklad byl mylný, a uznává, že stavět na něm by znamenalo restrukturalizace znemožnit.
Smluvní podmínky navržené ICMA objasňují ustanovení pari passu, které bylo jádrem Griesova zašmodrchaného rozhodnutí. Smyslem tohoto ustanovení, standardní součásti smluv o suverénním dluhu, odjakživa bylo zajistit, aby emitující země přistupovala k držitelům týchž dluhopisů stejně. Jenže odjakživa se uznávalo, že se seniorními věřiteli – například Mezinárodním měnovým fondem – se zachází jinak.
NEW YORK – Během trvajícího sporu mezi Argentinou a „supími fondy,“ které drží její dluhopisy, se objevil široký konsenzus týkající se potřebnosti mechanismů restrukturalizace suverénního dluhu. Bez nich rozhodnutí, jímž americký federální soudce Thomase P. Griesa určil, že Argentina musí supy vyplatit v plném rozsahu (poté, co 93 % držitelů dluhopisů souhlasilo s restrukturalizací), popustí stavidla prospěchářství, které sabotuje restrukturalizace v budoucnosti.
Naposledy Mezinárodní asociace kapitálových trhů (ICMA) doporučila nové podmínky pro státní dluhopisy. Přestože návrh ICMA ponechává bez řešení stamiliardy dluhopisů vydaných za starých podmínek, nový rámec vlastně říká, že Griesův výklad byl mylný, a uznává, že stavět na něm by znamenalo restrukturalizace znemožnit.
Smluvní podmínky navržené ICMA objasňují ustanovení pari passu, které bylo jádrem Griesova zašmodrchaného rozhodnutí. Smyslem tohoto ustanovení, standardní součásti smluv o suverénním dluhu, odjakživa bylo zajistit, aby emitující země přistupovala k držitelům týchž dluhopisů stejně. Jenže odjakživa se uznávalo, že se seniorními věřiteli – například Mezinárodním měnovým fondem – se zachází jinak.