Argentinský Griesafault

NEW YORK – Třicátého července neobdrželi věřitelé Argentiny půlroční splátku dluhopisů restrukturalizovaných po posledním bankrotu země v roce 2001. O několik dní dříve vložila Argentina na účet v Bank of New York Mellon částku 539 milionů dolarů. Banka však nemohla převést tyto prostředky věřitelům: americký federální soudce Thomas Griesa totiž nařídil, že Argentina nesmí vyplatit věřitele, kteří přijali restrukturalizaci, až do doby, než plně vyplatí – včetně minulých úroků – ty, kdo restrukturalizaci odmítli.

Poprvé v historii se tak stalo, že země byla ochotná a schopná zaplatit věřitelům, ale zabránil jí v tom soudce. Sdělovací prostředky to označily za argentinský default („státní bankrot“), avšak mnohem trefnější byl twitterovský hashtag #Griesafault („Griesův omyl“). Argentina plnila závazky vůči svým občanům a věřitelům, kteří akceptovali restrukturalizaci. Griesovo rozhodnutí však podněcuje lichvářské chování, ohrožuje fungování mezinárodních finančních trhů a popírá základní poučku moderního kapitalismu: insolventní dlužníci potřebují nový start.

Státní bankroty jsou běžnými úkazy, které mají mnoho příčin. V případě Argentiny započala cesta k bankrotu v roce 2001 nafukováním suverénních dluhů země v 90. letech, k němuž docházelo v kombinaci s neoliberálními hospodářskými reformami à la „washingtonský konsensus“, o nichž se věřitelé domnívali, že obohatí zemi. Experiment ztroskotal a Argentina zabředla do hluboké hospodářské a sociální krize provázené recesí, která trvala od roku 1998 do roku 2002. Na jejím konci žilo 57,5% Argentinců v chudobě a míra nezaměstnanosti se vyšplhala na 20,8%.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/DXc65W6/cs;