0

Žertování o vědě

ITHACA, NEW YORK – Apokryfní příběh, který občas zaslechnete mezi fyziky, hovoří o přípitku, který na počest toho, že J. J. Thomson roku 1897 objevil elektron, pronesli jeho kolegové z Cambridgeské univerzity: „Na elektron: kéž by nikdy nikomu nebyl k užitku!“ Podobnou anekdotu o své profesi vypravují badatelé v oblasti čisté matematiky.

Proč se má oslava neužitečnosti poznání považovat za vtipnou? Podobný přístup jsem zažil u jednoho kosmologa, když jsem se před lety zúčastnil rozhlasového pořadu: moderátor na jeho adresu poznamenal, že jeho výzkum „má téměř nulovou praktickou využitelnost“, na což on bez váhání odpověděl: „Ano a jsem na to pyšný.“

Všechny tyto žerty vycházejí z téhož předpokladu: všichni si myslí, že poznání, obzvláště to vědecké, by mělo být užitečné. Je tudíž legrační chlubit se tím, že oblast vědy, jíž se věnuji, ať už jde o experimentální fyziku, matematiku nebo kosmologii, je neužitečná.

Tohle vtipkování by se ale nedařilo, kdyby zároveň neexistovala všeobecně rozšířená domněnka, že vědecké poznání má jistou hodnotu nezávislou na praktickém využití. Vždyť kdyby si svou neefektivitu pochvalovala třeba charita zaměřená na pomoc hladovějícím, nebylo by to vůbec humorné; praktická hodnota je v takovém případě prvořadá, neboť se jedná o jediný skutečný důvod existence takové charity.