ITHACA, NEW YORK – Apokryfní příběh, který občas zaslechnete mezi fyziky, hovoří o přípitku, který na počest toho, že J. J. Thomson roku 1897 objevil elektron, pronesli jeho kolegové z Cambridgeské univerzity: „Na elektron: kéž by nikdy nikomu nebyl k užitku!“ Podobnou anekdotu o své profesi vypravují badatelé v oblasti čisté matematiky.
Proč se má oslava neužitečnosti poznání považovat za vtipnou? Podobný přístup jsem zažil u jednoho kosmologa, když jsem se před lety zúčastnil rozhlasového pořadu: moderátor na jeho adresu poznamenal, že jeho výzkum „má téměř nulovou praktickou využitelnost“, na což on bez váhání odpověděl: „Ano a jsem na to pyšný.“
Všechny tyto žerty vycházejí z téhož předpokladu: všichni si myslí, že poznání, obzvláště to vědecké, by mělo být užitečné. Je tudíž legrační chlubit se tím, že oblast vědy, jíž se věnuji, ať už jde o experimentální fyziku, matematiku nebo kosmologii, je neužitečná.
ITHACA, NEW YORK – Apokryfní příběh, který občas zaslechnete mezi fyziky, hovoří o přípitku, který na počest toho, že J. J. Thomson roku 1897 objevil elektron, pronesli jeho kolegové z Cambridgeské univerzity: „Na elektron: kéž by nikdy nikomu nebyl k užitku!“ Podobnou anekdotu o své profesi vypravují badatelé v oblasti čisté matematiky.
Proč se má oslava neužitečnosti poznání považovat za vtipnou? Podobný přístup jsem zažil u jednoho kosmologa, když jsem se před lety zúčastnil rozhlasového pořadu: moderátor na jeho adresu poznamenal, že jeho výzkum „má téměř nulovou praktickou využitelnost“, na což on bez váhání odpověděl: „Ano a jsem na to pyšný.“
Všechny tyto žerty vycházejí z téhož předpokladu: všichni si myslí, že poznání, obzvláště to vědecké, by mělo být užitečné. Je tudíž legrační chlubit se tím, že oblast vědy, jíž se věnuji, ať už jde o experimentální fyziku, matematiku nebo kosmologii, je neužitečná.