0

Komáří hrozba

STANFORD – Nemoci přenášené komáry zabíjejí ročně miliony lidí a mnoha dalším přinášejí utrpení. Odhaduje se, že v roce 2012 se objevilo 207 milionů případů malárie, které si vyžádaly smrt 627 000 osob. Horečka dengue je hlavní příčinou onemocnění a úmrtí v tropech a subtropech, kde se každý rok nakazí plných 100 milionů lidí. A podle odhadů se ročně vyskytne 200 000 případů žluté zimnice, přičemž tato nemoc si na celém světě vyžádá dalších 30 000 obětí.

Přitom stačí pouhé jedno štípnutí nakaženým komárem, aby došlo k přenosu oslabující či smrtelné infekce – a komáři se množí a šíří s úžasnou rychlostí. Vzhledem k tomu, že proti onemocněním, jako jsou horečka dengue a západonilský virus, neexistují žádné vakcíny ani léky a že léčba nemocí typu malárie je v mnoha ohrožených oblastech těžko dostupná, jsou zoufale zapotřebí účinnější mechanismy kontroly komáří populace.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Dobré je, že k terénním zkouškám je připravena slibná nová technologie. Nyní záleží na státních orgánech, aby její vývoj usnadnily.

Dnes se převládající metoda snižování hmyzích populací – takzvaná „technika sterilního hmyzu“ (SIT) – opírá o sterilizaci samců ozařováním. Ozáření samci se pak vypouštějí do zamořených oblastí, aby se pářili. Tento přístup, který se používá od poloviny minulého století, však kvůli své křehkosti není proti komárům účinný.

Pokroky v molekulární biologii nabízejí analogická – byť mnohem důmyslnější – řešení. Britská firma Oxitec vytvořila pomocí metod molekulárního genetického inženýrství nový způsob, jak kontrolovat ty komáří druhy, které přenášejí horečku dengue.

Komáří samci se chovají v laboratoři se specifickou genetickou mutací. V jejím důsledku produkují potomci těchto samců vysokou úroveň proteinu, který brání buňkám v normální funkci, čímž způsobuje jejich úhyn před dosažením dospělosti. Komáří samci neštípají, takže jejich vypouštění do přírody nepředstavuje zdravotní riziko, a protože jejich potomci umírají, nepřežijí v přirozeném prostředí žádní geneticky upravení komáři.

Kdyby se zmutovaní samci vypouštěli do přírody v průběhu několika měsíců, teoreticky by to mělo za následek výrazné snížení počtu komárů. Nyní už stačí jen stanovit, zda tato metoda v praxi funguje.

Vědecký výzkum a vývoj produktů, jako jsou ozářený sterilní hmyz nebo komáři z laboratoří Oxitec, setrvale postupuje od svázanějších po méně svázané podmínky – z laboratoře přes testy v uzavřeném prostředí po omezené terénní zkoušky. Firma Oxitec již absolvovala slibné terénní zkoušky na Kajmanských ostrovech, v Malajsii a v Brazílii a nyní se připravuje na testy v dalších zemích včetně Spojených států.

Tyto testy jsou vždy náležitě kontrolované a monitorované, aby se zajistila jejich bezpečnost a účinnost, přičemž další pojistku představují vládní regulace. Aby se stanovila odpovídající úroveň dohledu, státní orgány by pravděpodobně provedly vědecky založenou rizikovou analýzu.

V oblasti genetického inženýrství se však zdá, že věda je méně důležitá než politika. Je prokazatelným faktem, že molekulární genetické inženýrství je přesnější a předvídatelnější než starší a hrubší metody typu zavlažování. Ačkoliv však metoda SIT zůstává na většině míst neregulovaná, regulační posudky na geneticky upravené živé organismy bývají na celém světě zdlouhavé a přehnaně náročné, přičemž politika oddaluje schvalování – a někdy mu dokonce brání. V důsledku toho je výzkum a vývoj v oblasti genetického inženýrství dražší, odrazuje investice a brzdí inovace.

V případě kontroly komáří populace je to vzhledem k naléhavosti problému ještě palčivější. Zvláštní program Světové zdravotnické organizace zaměřený na výzkum a výcvik v oblasti tropických nemocí vyzval regulační orgány, aby kladly důraz na „vědecky založené a případ od případu zaměřené požadavky s jistou mírou praktické účelnosti“, místo aby se spoléhaly na „preventivní přístup, který je s to vyžadovat data k řešení všech teoretických rizik“. Regulátoři by jinými slovy měli brát u těchto inovací v úvahu náklady a přínosy pro veřejné zdraví a urychlit posuzování.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Vzhledem k míře utrpení, kterou způsobují nemoci přenášené komáry, nesmí vládní představitelé vystavovat metody jejich kontroly založené na genetickém inženýrství stejným politickým a populistickým překážkám, jež brání schvalování geneticky upravených zemědělských produktů. Pouze v případě pragmatické a na faktech založené regulace může svět plně využít potenciál genetického inženýrství k boji proti nemocem.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.