OXFORD – Každý konflikt má nepochybně dalekosáhlé negativní důsledky, mimo jiné i na zaměstnanost. Převažující chápání vztahu mezi konfliktem a zaměstnaností však plně nezohledňuje složitost tohoto vztahu – a tento nedostatek podkopává účinnou politiku zaměstnanosti v křehkých státech.
Konvenční názor je takový, že konflikt ničí pracovní místa. Jelikož nezaměstnanost může navíc rozdmýchat další konflikt, když nezaměstnaní mladí lidé nacházejí uplatnění a ekonomický prospěch v násilných hnutích, měla by být tvorba pracovních míst ústřední součástí politiky po konfliktu. To zní jistě logicky, avšak tyto předpoklady, jak jsem nastínila ve studii z roku 2015, nemusí být nutně zcela přesné.
První předpoklad – totiž že násilné konflikty ničí pracovní místa – opomíjí skutečnost, že každý konflikt je jedinečný. Některé z nich, například občanská válka na Srí Lance v letech 2008-2009, se soustřeďují na relativně malém území, takže velká část země – a tím i její ekonomiky – zůstává nedotčená.
OXFORD – Každý konflikt má nepochybně dalekosáhlé negativní důsledky, mimo jiné i na zaměstnanost. Převažující chápání vztahu mezi konfliktem a zaměstnaností však plně nezohledňuje složitost tohoto vztahu – a tento nedostatek podkopává účinnou politiku zaměstnanosti v křehkých státech.
Konvenční názor je takový, že konflikt ničí pracovní místa. Jelikož nezaměstnanost může navíc rozdmýchat další konflikt, když nezaměstnaní mladí lidé nacházejí uplatnění a ekonomický prospěch v násilných hnutích, měla by být tvorba pracovních míst ústřední součástí politiky po konfliktu. To zní jistě logicky, avšak tyto předpoklady, jak jsem nastínila ve studii z roku 2015, nemusí být nutně zcela přesné.
První předpoklad – totiž že násilné konflikty ničí pracovní místa – opomíjí skutečnost, že každý konflikt je jedinečný. Některé z nich, například občanská válka na Srí Lance v letech 2008-2009, se soustřeďují na relativně malém území, takže velká část země – a tím i její ekonomiky – zůstává nedotčená.