28

Zelení pro Trumpa?

MELBOURNE – Jsem zelený. V Austrálii jsem za zelené dvakrát kandidoval do federálního parlamentu. Jenže 8. listopadu by nad vším dobrým, co zelené politické hnutí od svého vzniku přineslo, mohla převážit Strana zelených Spojených států, pokud její prezidentská kandidátka Jill Steinová přivodí zvolení Donalda Trumpa.

Už jsme to zažili. V roce 2000 by se americkým prezidentem stal Al Gore, kdyby zvítězil na Floridě. Ve státě ale o 537 hlasů vyhrál George W. Bush, zatímco 97 241 Floriďanů hlasovalo pro zeleného kandidáta Ralpha Nadera. Nader poté napsal na svůj web: „Průzkumy před volebními místnostmi v roce 2000 ukázaly, že 25 % mých voličů by dalo hlas Bushovi, 38 % by hlasovalo pro Gorea a zbytek by vůbec nešel k volbám.“ Když tímto způsobem Naderovy hlasy rozdělíme, zjistíme, že kdyby nekandidoval, Gore by Floridu získal s náskokem více než 12 000 hlasů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Skupina dřívějších aktivistů podporujících Nadera před volbami zveřejnila otevřený dopis, ve kterém jej vyzvali k ukončení kampaně. „Už je zřejmé,“ napsali, „že byste reálně mohl přihrát Bílý dům Bushovi.“ Nader odmítl a uvedl, že mezi kandidáty dvou velkých stran není žádný zásadní rozdíl.

Dnes už víme, jaká mýlka to byla. Kdyby Nader na Floridě nekandidoval, USA by zvolily nejrozhodnějšího zastánce bezodkladné snahy řešit změnu klimatu, jaký kdy v prezidentském úřadu byl. Gore takový program obhajoval už roku 1992, ve své knize Earth in the Balance (Země na misce vah).

Jako americký viceprezident navíc Gore jménem administrativy prezidenta Billa Clintona podepsal Kjótský protokol, první vážnou mezinárodní snahu omezit emise skleníkových plynů. Naproti tomu Bush odmítal vědecký výzkum v oblasti změny klimatu, odvolal podpis země pod Kjótským protokolem a osm let účinně torpédoval mezinárodní snahy problém řešit.

Bush samozřejmě přijal i mnoho dalších katastrofálních rozhodnutí, v prvé řadě nevyprovokovanou a zbytečnou invazi do Iráku. S důsledky destabilizace tamního regionu se svět potýká dodnes.

Po takové zkušenosti by si člověk mohl myslet, že repliku o „žádném rozdílu“ nebude nikdo zkoušet znovu – jistě ne při volbě mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou! Vždyť nejenže by Clintonová byla první ženskou prezidentkou USA, ale také je dlouholetou aktivní bojovnicí za práva žen, zdravotní pojištění a regulaci prodeje a držení střelných zbraní. Když přijala nominaci Demokratické strany, prohlásila: „Důvěřuji vědě a jsem přesvědčena, že změna klimatu je reálná.“

Naproti tomu Trump napsal na Twitter: „Představu globálního oteplování účelově vytvořili Číňané, aby americký výrobní průmysl zbavili konkurenční schopnosti.“ Později sice tento výrok označil za žert, ale prohlásil také – a to už nebylo na síti, ale ve významném projevu o hospodářské politice –, že by „zrušil pařížskou klimatickou dohodu“ a „zastavil všechny odvody peněz z amerických daní na programy OSN v oblasti globálního oteplování“.

Přesto, ač je to k nevíře, Steinová zní úplně jako Nader v roce 2000. Když byla tázána, zda je u Trumpa vyhlídka na působení v úřadu prezidenta stejná jako u Clintonové, odpověděla, že „obě vedou na stejné místo“. Dále řekla, že demokraté „umějí líp propagačně mást…, ale také znamenají pohromu“. Na podporu svého názoru doplnila: „Jen se podívejte na Obamovy politiky v oblasti změny klimatu.“

Já se dívám. A politiky týkající se změny klimatu jsou za Obamy o mnoho lepší než za Bushe. Obamovy politiky umožnily loni v prosinci uzavřít pařížskou klimatickou dohodu. Ovšemže to nestačí, ale je to mnohem lepší než cokoli, co lze očekávat od Trumpa. Vzhledem k republikánské většině v Kongresu USA si Obama vede dobře.

Bude se historie opakovat? Domnívám se, že Trump by byl ještě horším prezidentem než George W. Bush, a tak doufám že ne. Na kandidátních listinách na Floridě a v Ohiu, dvou velkých státech, které by mohly volby rozhodnout, je ale Steinová. Nedávný průzkum jí dává 3 % hlasů, což v obou státech stačí na zvrácení situace.

Vyzývám lídry stran zelených po celém světě, aby Steinovou požádali, aby se nechala vyškrtnout z kandidátních listin ve státech, kde je pravděpodobné, že souboj bude těsný. Pokud tak neučiní, měli by se s výzvou obrátit na voliče a požádat je, aby pouze v těchto volbách nevolili zelené. V sázce je přespříliš.

Chápu význam snahy změnit systém dvou stran. K tomu USA potřebují volební reformu. Zelení by neměli usilovat o volbu zeleného prezidenta, což za současného stavu není možné, nýbrž o zavedení spravedlivějšího volebního systému, snad podobného australskému, který využívá postupu známého v USA jako „okamžité vícekolové hlasování“. Voliči seřadí kandidáty podle svých preferencí, a pokud nikdo z kandidátů nezíská většinu všech odevzdaných hlasů, kandidát s nejnižším počtem hlasů vypadává. Hlasy, jež tento kandidát dostal, se pak přerozdělí těm konkurentům, které jeho voliči postavili na druhé místo.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V nadcházejících volbách by stoupenci Steinové mohli svou kandidátku volit bez obav, že by svým hlasováním mohli prospět Trumpovi, který by patrně nebyl jejich druhou volbou. Kdyby USA měly takový systém, nepsal bych tento komentář.

Z angličtiny přeložil David Daduč