Proč by měla ECB nakupovat u Američanů

CAMBRIDGE – Evropská centrální banka potřebuje dále zmírnit měnovou politiku. Inflace na úrovni celé eurozóny dosahuje 0,8%, což je pod cílem „blízkým 2%“, a ve většině zemí přetrvává vysoká nezaměstnanost. V současných podmínkách je pro země na okraji eurozóny obtížné snížit náklady na mezinárodně konkurenceschopnou úroveň, jak by potřebovaly. Je-li inflace v eurozóně jako celku nižší než 1%, pak jsou země na jejím okraji odsouzeny k bolestné deflaci.

Otázka zní, jak může ECB svou politiku zmírnit, když se krátkodobé úrokové sazby již nyní blíží nule. Většina diskusí v Evropě se točí kolem návrhů na zavedení kvantitativního uvolňování (QE), kteroužto cestou se již vydaly americký Federální rezervní systém a japonská centrální banka. Znamenalo by to rozšířit měnovou nabídku nákupy vládních dluhopisů členských zemí – realizoval by se tak plán „přímých měnových transakcí“, který prezident ECB Mario Draghi avizoval v srpnu 2012 uprostřed sílící nejistoty ohledně budoucnosti eura (ale který se od té doby nepoužil).

Pro ECB by však kvantitativní uvolňování znamenalo problém, s nímž se Fed ani jiné centrální banky nepotýkají. Eurozóna nemá žádný centrálně vydávaný a obchodovaný eurobond, který by centrální banka mohla nakupovat. (A čas na vytvoření takového dluhopisu zatím nenastal.) Nákupem dluhopisů členských zemí by přitom ECB implicitně zaujímala stanoviska k jejich individuální úvěrové schopnosti.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading and receive unfettered access to all content, subscribe now.

Subscribe

or

Unlock additional commentaries for FREE by registering.

Register

https://prosyn.org/GWR5zS4cs