37

Pikettyho chybějící rentiéři

CAMBRIDGE – Většina recenzí knihy Kapitál v jednadvacátém století Thomase Pikettyho byla napsána ještě předtím, než se tento titul v dubnu překvapivě vyhoupl do čela žebříčku bestsellerů. Já jsem však pokládal za moudré přečíst si toto dílo celé, než někomu nabídnu své postřehy. Trvalo mi to pět měsíců, ale nakonec jsem ho dočetl.

Tato kniha má s Kapitálem Karla Marxe společnou jednu věc: funguje jako platforma pro lidi, které trápí nerovnost, a to bez ohledu na to, zda Pikettyho konkrétní argumenty chápou nebo zda s nimi souhlasí. Abychom byli spravedliví: zatímco velmi malá část toho, co napsal Marx, byla založená na pečlivě shromažďované ekonomické statistice a velká část byla bizarní, v Pikettyho případě je velká část knihy založená na pečlivě shromažďované ekonomické statistice a velmi malá část je bizarní.

Ve Spojených státech příjmová nerovnost podle většiny měřítek od roku 1981 stoupá a zhruba do roku 2007 opětovně dosáhla maximální hodnoty z počátku dvacátého století. Totéž platí o Velké Británii, Kanadě a Austrálii. V těchto zemích příjmová nerovnost v letech 1914 až 1950 prudce klesala, stejně jako ve Francii, Německu, Japonsku a Švédsku. V posledně jmenované skupině zemí je však dnešní distribuce příjmů mnohem rovnoměrnější než na vrcholu nerovnosti před sto lety.

Ekonomové, přinejmenším v USA, se zaměřili na několik příčin tohoto vzestupu nerovnosti. Za prvé je zde mzdový rozdíl mezi „kvalifikovanými“ a „nekvalifikovanými“ zaměstnanci, definovaný podle jejich dosaženého vzdělání. V této otázce panuje konsensus, že vyšší mzdy často odrážejí ekonomickou hodnotu kvalifikace odpovídající stále technologičtějšímu charakteru ekonomiky, a otázkou zůstává, jak zvýšit kvalifikaci zaměstnanců.