8

Omyl o oligarchii

CAMBRIDGE – Nerovnost příjmů si v poslední době získává značnou pozornost, a to zejména ve dvou arénách, kde jí dříve měla málo: v americké veřejné debatě a v Mezinárodním měnovém fondu. Významným důvodem jsou obavy ve Spojených státech, že se nerovnost příjmů vrátila do extrémů z pozlaceného věku posledních 30 let 19. století; nerovnostse však zvýšila také v mnoha dalších částech světa a v Latinské Americe zůstává vysoká.

Co jsme dosud zjistili? Možná nejzajímavější na současné diskusi je skutečnost, že se do značné míry zaměřuje na důsledky nerovnosti nad rámec nepříznivých dopadů na chudé.

Jeden směr debaty začíná hypotézou, že nerovnost je špatná pro celkový hospodářský růst. Další vychází z názoru, že nerovnost vede k volatilitě a nestabilitě. Nezpůsobila nerovnost například hypoteční krizi v roce 2007, potažmo i globální finanční krizi v roce 2008?

Třetí názor tvrdí, že nerovnost se přetavuje v závist a pocit neštěstí: člověk, který by byl s určitým příjmem spokojený, je nešťastný, pokud zjistí, že ostatní vydělávají více. Jedna přesvědčivá verze tohoto tvrzení zní, že špičkoví manažeři vyžadují a pobírají absurdně vysoké odměny ne proto, že jim tolik záleží na penězích, nýbrž proto, že mezi sebou soupeří o postavení.