5

Jak správně reagovat na Ebolu

NEW YORK – Strašlivá epidemie Eboly nejméně ve čtyřech západoafrických zemích (Guineji, Libérii, Sieře Leone a Nigérii) vyžaduje nejen naléhavou reakci, která ji zastaví, ale zároveň volá i po přehodnocení některých základních předpokladů globálního veřejného zdraví. Žijeme v éře vynořujících se a opětovně se vynořujících infekčních onemocnění, která se mohou rychle šířit globálními sítěmi. Proto potřebujeme globální systém kontroly nemocí, jenž bude této realitě úměrný. Naštěstí je takový systém dosažitelný, pokud do něj budeme odpovídajícím způsobem investovat.

Ebola představuje zatím poslední z mnoha epidemií, mezi něž patří i AIDS, SARS, chřipka H1N1, chřipka H7N9 a další. AIDS je z těchto zabijáků nejsmrtelnější – od roku 1981 si vyžádal téměř 36 milionů životů.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Možné jsou samozřejmě i větší a nenadálejší epidemie, jako byla chřipka během první světové války v roce 1918, která si vyžádala 50-100 milionů životů (daleko více než válka samotná). A ačkoliv se vypuknutí SARS v roce 2003 podařilo udržet v mezích, takže způsobilo méně než 1000 úmrtí, nechybělo mnoho a tato nemoc by hluboce narušila několik východoasijských ekonomik včetně té čínské.

Na Ebole a ostatních epidemiích je třeba pochopit čtyři klíčová fakta. Za prvé jsou rozvíjející se infekční nemoci většinou zoonózy, což znamená, že začínají u zvířecích populací, někdy s genetickou mutací, která jim umožňuje přeskočit na lidi. Ebola se možná přenesla z netopýrů, HIV/AIDS pochází ze šimpanzů, SARS s největší pravděpodobností přišel od cibetek obchodovaných na zvířecích trzích v jižní Číně a chřipkové kmeny, jako jsou H1N1 a H7N9, vznikly z genetických rekombinací virů mezi divokými a zemědělskými zvířaty. Nová zoonotická onemocnění jsou nevyhnutelná, jak lidstvo proniká do nových ekosystémů (například dříve odlehlých lesních regionů); potravinářský průmysl vytváří více podmínek pro genetickou rekombinaci a klimatické změny míchají dohromady přírodní prostředí a interakce druhů.

Jakmile se za druhé objeví nové infekční onemocnění, díky aeroliniím, lodní dopravě, megaměstům a obchodu s živočišnými produkty se pravděpodobně bude extrémně rychle šířit. Tyto epidemické nemoci jsou novými markery globalizace, které prostřednictvím řetězce smrti odhalují, nakolik zranitelným se stal svět v důsledku všudypřítomného pohybu lidí a zboží.

Za třetí budou jako první trpět chudí lidé, kteří zároveň budou nejhůře postižení. Chudí lidé z venkova žijí nejblíže nakaženým zvířatům, která nemoc přenášejí jako první. Zároveň často loví a jedí maso z buše, takže jsou náchylní k infekci. Chudí a mnohdy negramotní lidé navíc obecně nemají ponětí o tom, jak se nakažlivé nemoci – zejména ty neznámé – přenášejí, takže se u nich výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se nakazí a poté nakazí druhé. Vzhledem ke špatné výživě a absenci přístupu k základním zdravotním službám také jejich oslabené imunitní systémy snadno podléhají i těm infekcím, které lépe živení a léčení jedinci dokážou přežít. A kvůli „demedikalizovaným podmínkám“ – kdy odpovídající veřejnou zdravotnickou reakci na epidemii (například izolaci nakažených jedinců, vyhledávání kontaktů, sledování a tak dále) zajišťuje jen velmi málo profesionálních zdravotníků, případně vůbec žádní – jsou prvotní výskyty nemocí prudší.

A konečně platí, že potřebné lékařské reakce včetně diagnostických nástrojů a účinných léků i vakcín mají zákonitě zpoždění za nově se objevujícími nemocemi. V každém případě musí být tyto nástroje nepřetržitě obnovovány. K tomu je zapotřebí, aby špičková biotechnologie, imunologie a v konečném důsledku i bioinženýrství vytvářely širokoplošné průmyslové reakce (například miliony dávek vakcín či léků v případě velkých epidemií).

Například krize kolem nemoci AIDS vedla k vyčlenění desetimiliard dolarů na výzkum a vývoj – a k obdobně velkým závazkům ze strany farmaceutického průmyslu –, díky čemuž se v globálním měřítku začaly vyrábět život zachraňující antiretrovirální léky. Každý průlom však zákonitě vede k mutaci patogenu, takže dosavadní léčba začne být méně účinná. Konečné vítězství neexistuje – existuje jen ustavičný závod ve zbrojení mezi lidstvem a činiteli způsobujícími onemocnění.

Je tedy svět připravený na Ebolu, na novou smrtelnou chřipku, na mutaci HIV, která by mohla urychlit přenos onemocnění, nebo na vývoj nových multirezistentních kmenů malárie či jiných patogenů? Odpověď zní záporně.

Ačkoliv se po roce 2000 podstatně zvýšily investice do veřejného zdraví, což vedlo k výrazným úspěchům v boji proti AIDS, tuberkulóze a malárii, nedávno došlo k velkému výpadku globálních výdajů na veřejné zdraví v poměru k potřebám. Dárcovské země, které nedokážou předvídat nové a průběžné výzvy a adekvátně na ně reagovat, vystavily Světovou zdravotnickou organizaci ochromujícím rozpočtovým škrtům, zatímco financování Globálního fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii se ani zdaleka nepřiblížilo částkám potřebným k vítězství ve válce proti těmto onemocněním.

Zde je krátký výčet věcí, které je naléhavě zapotřebí udělat. Za prvé by Spojené státy, Evropská unie, státy Perského zálivu a východoasijské státy měly založit flexibilní fond pod vedením WHO, určený k boji proti současné epidemii Eboly – v počáteční fázi pravděpodobně v objemu 50-100 milionů dolarů a upravovaný podle dalšího vývoje. To by umožnilo rychlou zdravotnickou reakci odpovídající bezprostřední výzvě.

Za druhé by dárcovské země měly rychle rozšířit rozpočet i mandát Globálního fondu tak, aby se z něj stal celosvětový zdravotnický fond pro nízkopříjmové země. Hlavním cílem by bylo pomoci nejchudším státům zavádět základní zdravotnické systémy v každém slumu a venkovské komunitě – tento koncept je známý jako Všeobecné zdravotnické pokrytí (UHC). Nejnaléhavější situace je v subsaharské Africe a jižní Asii, kde jsou zdravotnické podmínky a extrémní chudoba nejhorší a kde dál zuří infekční nemoci, jimž lze předcházet a kontrolovat je.

Zejména by tyto regiony měly vycvičit a nasadit do terénu novou skupinu komunitních zdravotníků vyškolených tak, aby uměli rozpoznávat příznaky onemocnění, poskytovat dohled a stanovovat diagnózu i odpovídající léčbu. Při nákladech pouhých 5 miliard dolarů ročně by se dalo zajistit, aby byli dobře vyškolení zdravotníci přítomní ve všech afrických komunitách, kde by zajišťovali život zachraňující intervence a efektivně reagovali na naléhavé zdravotní situace typu Eboly.

Fake news or real views Learn More

A konečně musí vysokopříjmové země nadále dostatečně investovat do globálního dohledu nad nemocemi, do kapacit WHO pro komunitní přístup a do život zachraňujícího biomedicínského výzkumu, který v uplynulém století setrvale znamenal obrovský přínos pro celé lidstvo. Navzdory napjatým národním rozpočtům by bylo neuvážené klást samotné naše přežití na fiskální špalek.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.