17

Marnost války

NEW YORK – Karel Marx proslule napsal, že dějiny se opakují, „poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška“. Když se však dnes rozhlédneme, nelze se ubránit otázce, zda po tragédii nepřijde další tragédie. Připomínáme si sté výročí začátku první světové války, a ocitáme se vprostřed stupňujícího se násilí, licoměrnosti a cynismu přesně onoho typu, který roku 1914 vtáhl svět do války. Současného dění se navíc účastní regiony zúčastněné už tehdy.

První světová válka začala za rozpoložení vycházejícího z představy, že vojenské prostředky dokážou ve střední Evropě vyřešit naléhavé sociální a politické obtíže. Německý teoretik války Carl von Clausewitz o století dříve napsal, že válka je „pokračování politiky jinými prostředky“. Roku 1914 s ním dost politiků souhlasilo.

První světová válka však ukázala, že v moderní době se Clausewitz tragicky mýlí. V průmyslovém věku je válka tragédie, katastrofa a pustošení; žádné politické problémy neřeší. Válka není pokračováním politiky, nýbrž neúspěchu politiky.

První světová válka ukončila čtyři imperiální režimy: dynastii pruskou (hohenzollernskou), ruskou (romanovskou), tureckou (osmanskou) a rakousko-uherskou (habsburskou). Válka nejenže přinesla miliony mrtvých, ale také za sebou zanechala odkaz revoluce, státního bankrotu, protekcionismu a finančního zhroucení, který přichystal půdu pro vzestup Hitlera, druhou světovou válku a studenou válku.