From semiconductors to electric vehicles, governments are identifying the strategic industries of the future and intervening to support them – abandoning decades of neoliberal orthodoxy in the process. Are industrial policies the key to tackling twenty-first-century economic challenges or a recipe for market distortions and lower efficiency?
PAŘÍŽ – Centrální bankéři si často zakládají na tom, že jsou nudní. Ne tak Mario Draghi. Před dvěma lety, v červenci 2012, jako prezident Evropské centrální banky všechny překvapil prohlášením, že udělá „vše, co bude v jeho silách“, aby zachránil euro. Mělo to dramatický účinek. Letos v srpnu využil každoročního setkání špičkových centrálních bankéřů v Jackson Hole v americkém státě Wyoming k vypuštění dalšího šrapnelu.
Draghiho projev byl tentokrát analytičtější, ale o nic méně smělý. Draghi nejprve zaujal stanovisko v probíhající debatě o vhodné politické reakci na současnou stagnaci eurozóny. Zdůraznil, že vedle strukturálních reforem je zapotřebí i podpora agregátní poptávky a že dělat v tomto směru málo je jednoznačně riskantnější než dělat příliš.
Za druhé potvrdil, že ECB je připravena přispět svým dílem k pozvednutí agregátní poptávky, a zmínil nákupy aktiv neboli kvantitativní uvolňování coby nezbytný nástroj v situaci, kdy inflační očekávání klesla pod oficiální dvouprocentní cíl.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in