ÓSAKA – Ztratit jednoho premiéra lze považovat za neštěstí, ale ztratit během jednoho roku dva – to už je nedbalost. Tato parafráze Oscara Wilda výstižně rekapituluje současný stav japonské politiky, vzhledem ke sledu rezignací ministerských předsedů Šinza Abeho a Jasua Fukudy. Japonsko opět tíží dočasná vláda, neboť vládní Liberálně demokratická strana (LDS) vře při hledání nového lídra, přičemž na obzoru jsou volby do dolní komory Dietu. Otázka zní: kdo nebo co se provinilo nedbalostí? LDS? Ústava? Voliči?
V uplynulých dvou letech ovládala mocnou dolní sněmovnu vládní koalice LDS a Kómeitó s dvoutřetinovou většinou. Horní komoru, která může vetovat legislativu, mají poslední rok pod kontrolou opoziční Demokratická strana Japonska (DSJ) a další, miniaturní strany. Nevyhnutelným důsledkem je nestabilita a neschopnost pohybu. Problém spočívá v tom, že příští volby toto politické nadělení nevyřeší, ale zřejmě jen potvrdí pokračující politickou paralýzu. Japonský politický systém vyžaduje stejnou strukturální reformu, jakou už dlouho potřebuje místní ekonomika. A stejně jako v případě hospodářství se zdá, že japonští politici nejsou připraveni pustit se do něčeho natolik odvážného.
LDS a DSJ teď debatují o tom, jak se s rostoucí inflací vypořádat v době klesajících životních úrovní a prohlubující se ekonomické polarizace ve společnosti, která je odkazem tržně orientovaných reforem bývalého premiéra Džuničira Koizumiho z let 2001-2005. Debata se točí kolem toho, zda zvýšit spotřební daň, aby se zachovala japonská silně přetížená soustava sociálního zabezpečení. Otázka správní a vládní reformy do centra politických debat proklouzne jen občas.
ÓSAKA – Ztratit jednoho premiéra lze považovat za neštěstí, ale ztratit během jednoho roku dva – to už je nedbalost. Tato parafráze Oscara Wilda výstižně rekapituluje současný stav japonské politiky, vzhledem ke sledu rezignací ministerských předsedů Šinza Abeho a Jasua Fukudy. Japonsko opět tíží dočasná vláda, neboť vládní Liberálně demokratická strana (LDS) vře při hledání nového lídra, přičemž na obzoru jsou volby do dolní komory Dietu. Otázka zní: kdo nebo co se provinilo nedbalostí? LDS? Ústava? Voliči?
V uplynulých dvou letech ovládala mocnou dolní sněmovnu vládní koalice LDS a Kómeitó s dvoutřetinovou většinou. Horní komoru, která může vetovat legislativu, mají poslední rok pod kontrolou opoziční Demokratická strana Japonska (DSJ) a další, miniaturní strany. Nevyhnutelným důsledkem je nestabilita a neschopnost pohybu. Problém spočívá v tom, že příští volby toto politické nadělení nevyřeší, ale zřejmě jen potvrdí pokračující politickou paralýzu. Japonský politický systém vyžaduje stejnou strukturální reformu, jakou už dlouho potřebuje místní ekonomika. A stejně jako v případě hospodářství se zdá, že japonští politici nejsou připraveni pustit se do něčeho natolik odvážného.
LDS a DSJ teď debatují o tom, jak se s rostoucí inflací vypořádat v době klesajících životních úrovní a prohlubující se ekonomické polarizace ve společnosti, která je odkazem tržně orientovaných reforem bývalého premiéra Džuničira Koizumiho z let 2001-2005. Debata se točí kolem toho, zda zvýšit spotřební daň, aby se zachovala japonská silně přetížená soustava sociálního zabezpečení. Otázka správní a vládní reformy do centra politických debat proklouzne jen občas.