Japonská krize jako zpomalený film

TOKIO – Když člověk poslouchá americké, evropské, nebo dokonce čínské lídry, nikdo nechce ekonomickou budoucnost Japonska. Při propagaci masivních stimulačních balíčků a záchran bankovních domů západní lídři svým občanům říkali: „Musíme takto postupovat, abychom nedopadli jako Japonsko, na dekádu či ještě déle zabředlí do recese a deflace.“

Čínští lídři s oblibou poukazují na Japonsko jako na prvořadý důvod proč nedovolit výraznější zhodnocování jejich zřetelně podhodnocené měny. „Západní lídři přinutili Japonsko, aby ve druhé půli 80. let nechalo svou měnu stoupat, a podívejte se na pohromu, kterou to způsobilo.“

Ano, nikdo nechce být Japonskem, padlým andělem, který se z jedné z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, což mu vydrželo třicet let, změnil v ekonomiku, která se v posledních 18 letech sotva vleče. Nikdo nechce žít s traumatem deflace (klesajících cen), jež Japonsko opakovaně zažívá. Nikdo se nechce prát se svízelnou dynamikou vládního dluhu, s jakou se potýká Japonsko, jehož hladiny zadlužení se pohybují vysoko nad 100 % HDP (i při započtení rozsáhlých fondů devizových rezerv držených japonskou vládou). Nikdo se nechce z pozice světové jedničky propadnout v odstrašující příklad ekonomické stagnace.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/BvntGEQ/cs;