0

Japonská cesta k harmonickému úpadku

PAŘÍŽ – Zapomeňte, co jste slyšeli o pilných japonských manažerech: od počátku 90. let Japonci ve svých pracovních návycích dramaticky polevili. Ostatně ekonom Fumio Hajaši z Tokijské univerzity doložil, že hlavním důvodem 20 let stagnace Japonska je pokles objemu práce, již Japonci odvedou.

Cestu vpřed tu přitom razila sama vláda, když na úvod rozhodla, že se o sobotách uzavřou budovy veřejné správy. Jejího příkladu následovaly japonské banky. V letech 1988 až 1993 se zákonný pracovní týden zkrátil o 10 %, ze 44 na 40 hodin. To velmi silně přispělo k tomu, že dlouhotrvající poválečný hospodářský „zázrak“ Japonska padl na kolena.

V sektoru služeb je úpadek ještě horší než ve výrobě, protože služby jsou přísně regulované a zčásti nepřístupné pro zahraniční konkurenci. V maloobchodním sektoru, který zaměstnává obrovské množství nekvalifikovaných japonských pracujících, v takzvaných rodinných krámcích, je dnes japonská produktivita o 25 % nižší než v západní Evropě.

Bývalý premiér Džuničiró Koizumi (u moci byl v letech 2000 až 2004) a jeho hlavní ekonomický poradce a ministr financí Heizo Takenaka si velice dobře uvědomovali, že Japonsko ztrácí pozice právě v oblasti produktivity. Trend směřující k úbytku odvedené práce se snažili otočit pomocí privatizace a deregulace.