Černá díra japonské politiky

Japonský premiér Džuničiró Koizumi dlouhé týdny sliboval, že do čela centrální Bank of Japan jmenuje člověka "odhodlaného bojovat s inflací". Rozhodl se ale pro muže, který v konzervativních způsobech japonské centrální banky stojí nejméně po kolena. Koizumiho bojácnost není podle Deepaka Lala osobní, ale odráží se v ní tíživá nezodpovědnost japonských politických struktur.

Z čistě ekonomického pohledu by náprava dlouhého propadu Japonska měla být snadná. Úředníci by prostě zlikvidovali nerentabilní investice, jež představují dědictví bubliny nadhodnocených aktiv z konce 80. let, a odklidili trosky, jež by za sebou zanechal finanční systém. Z příkladů nedávných krizí v Jižní Koreji a Thajsku jasně plyne, že zapotřebí je politická vůle, která se tomuto náročnému úkolu vyrovná.

Odpisy v Koreji a Thajsku, přestože byly velké, nebyly zdaleka tak obrovské jako ty, jež je nutno provést v Japonsku. V roce 1999 kdesi na večeři odhadl bývalý předseda amerického Federálního rezervního úřadu Paul Volcker, že objem finančního úklidu bude představovat více než sto procent ročního HDP Japonska. Jen velmi odvážný politik by dokázal přijít s tím, aby celá jedna roční produkce šla ven komínem. Není tedy překvapivé, že se japonští politikové tomuto problému vyhýbají jako čert kříži.